Milosť porušuje predpisy… (Luk 19,1-10)

Téma: Studium Bible vydal:

Milosť nie je len nákazlivá, ale dokonca porušuje predpisy. V Zacheovom prípade sa tak určite stalo. Kristova milosť vo forme hosťovania v Zacheovom dome nakazí známeho jerišského hriešnika tak, že poruší základný súdny princíp – oko za oko, zub za zub. Správne podľa predpisu by mal totiž vrátiť tým, ktorých okradol presne toľko, koľko si neprávom a podvodne privlastnil. Nie menej, ale určite nie viac. Nikto nemal právo žiadať, aby vrátil aj to, čo nevzal. Kristovo gesto prijatia, jeho záujem stráviť čas v dome vrchného colníka spôsobili, že ten zabudol, ako je to správne a rozhodol sa vrátiť okradnutým niekoľkonásobne viac než bolo potrebné podľa zákonného predpisu. Takéto porušenie stanovených noriem je namieste. Rozdávať milosť spontánne, bez ohľadu na ľudské hodnotenie a miery, je dovolené.  Pravá milosť je nákazlivá a nemá strach porušiť predpisy… Len tak môže prísť spasenie aj do nášho domu.

 

2 Komentáře

2 Komentáře k článku “Milosť porušuje predpisy… (Luk 19,1-10)”

  1. Pavel napsal:

    Mimochodem,
    toto je diskuse ne o argumentech, ale jak má kdo nastavenej mozek (brýle) na Hospodina – jaké má kdo „myšlení“. Mozek není schopen vidět něco, co nezná, naopak to vytěsnuje – to je přirozené. Hledání Hospodina je přece o hledání nepoznaného, neznámého. Je v tom kus dobrodružství a zápalu, co mi bude ukázáno, představeno, co budu moct prožít. K tomu ale je potreba otevřít „mozek“ a vpustit Hospodina. Nevystačím si s předem danými schématy a argumenty. Ten posun v myšlení je právě o tomto. Když člověk uvěří, jde to přirozeně, pak přijímá různá dogmata, jde to hůř, až se dostane do fáze – už všechno vím = JÁ znám Hospodina. Pak už to je téměř nemožné. Ale Bůh činí i zázraky…

  2. Pavel napsal:

    ad ladaswen:
    cituju část tvého příspěvku Ládo:
    „Když si totiž něco pojmenuji – „nazvu“ svým vlastním vynálezem – termínem, který se mi hodí do mé konstrukce „důkazu“ a budu na tom bazírovat, nepřebarvím tím červenou na oranžovou nebo oranžovou na zelenou. Maximálně o sobě prozradím, že jsem nejspíš barvoslepý.“
    Ládo, můžeš konečně prosím použít nějakou mast na barvoslepost? A nebo snad otevřít své oči? Když si někdo něco vezme do hlavy, nedá se to vyndat. A to je právě to největší nebezpečí fundamentalismu. Je to tam a nejde to ven, a hledá si to argumenty, aby to tam zůstalo. Chraň nás Pane Bože od tohoto. Každého z nás!
    Přeji pěkný den všem…

  3. Zdeněk Lukšík napsal:

    Milosť porušuje predpisy… (Luk 19,1-10)

    Jak jsem porozuměl článku br. Pavlíka
    Můj závěr, z mé strany, k celé diskuzi,nekopu za br.MP, nejsme ve fotbale.
    MP není můj oblíbenec-je to můj bratr v K.J. tak jako každý na tomto světě.
    Nerozděluji na krevní skupiny. Jsem jen účastník diskuze.

    Samotný nadpis provokuje.

    Pochopil jsem, že br. Pavlík se nezamýšlí nad porušováním desatera.
    Vnímal jsem, že se zamýšlí nad tím, co může udělat Milost s člověkem,
    když vstoupí do jeho srdce. Porozuměl jsem, že na daném příběhu ukazuje,
    že Zacheus nepřemýšlí nad tím, kolik je minimum, abych byl spravedlivý
    a byl ještě v normě. Vyrozuměl jsem z článku, že Zacheus „porušil“ (překročil)
    soudní předpisy, které konkrétně stanovily náhradu škody a šel nad rámec
    požadavku soudního předpisu v Tóře aniž by byl konkretně soudem obviněn
    a následně vynesen rozsudek se stanovením výše náhrady.
    První dva komentáře odvedli myšlenky o Milosti na boční kolej.
    Další komentáře se snažili vrátit k Milosti, žel marně.

    —————————————

    V evangeliu Lukáše jsem porozuměl kolem dané pasáže tomuto:

    Lukáš ukazuje na rozdíl mezi těmi doufajícími v sebe, jejichž srdce zůstává nezměněné,
    dodržují jen nějakou část litery zákona, snaží se jít jen do výše nejnižšího
    požadavku soudních předpisů SZ, aby byli ještě vnímáni okolím spravedlivými,
    tudíž je to jen jejich okázalá spravedlnost z vlastních skutků – Milost nevstoupila
    do jejich života. Nejsou zasaženi hlubokou potřebou Boží Milosti.
    Přicházejí se pouze chvástat a jsou zklamání, že Bůh neocenil
    jejich spravedlnost, kterou pracně budovali. Uznání lidí jim děla dobře.
    Mají už odměnu na této zemi – lidské ocenění.
    A těmi jejichž srdce prožilo dotek Boží Milosti vstupující do nich, měnící
    hodnotový systém jejich dosavadního života. Pro jejich okolí je to podezřelé
    a současně to okolí reptá vůči Bohu a poučuje Boha – Ježíše Krista,
    že to co dělá Bůh je „nezákonné“. Jak si může dovolit prohlásit,
    dnes přišlo spasení do tohoto domu, ještě před uskutečněnými skutky.
    Milost se projevuje předně změnou v naši mysli a pak se v nás probouzí skutečná láska.
    Je-li to obráceně, je to bolestná a zoufala lidská snaha dosáhnout
    spravedlnosti.
    Je to má osobní zkušennost od bolesti k radosti v Kristu.

    ———————————————

    Pokud by zákoník napsaný v Tóře vyprodukoval potřebu milosti, pak by stačilo aby jsme i dnes vrátili poškozenému, podle předpisu ve SZ a byli bychom spravedlivý.
    Všechno by bylo v původním stavu – „Vlk by se nažral a koza by zůstala celá“
    Dá se vůbec všechno vrátit?
    Zdá se vám to vulgární? Mě se zdá zákonický přístup, být vulgárním vůči Bohu.
    Chápání, že vrátím přesně podle SZ se mi jeví vulgární a pohrdání
    nepochopitelné Boží Milosti. Milost vstupující do hříšníka V NĚM PORUŠUJE
    požadavek soudních předpisů SZ o náhradě škody a jde nad limit předpisu.
    Nehovoříme o desateru, ale o lásce, která se vrací do lidského
    srdce prostřednictvím Boží milosti.

    VÝZVA!

    Pokud by mi kdokoliv ukázal kde je ve SZ napsáno, že

    chudým se má dát polovina majetku, jako zadostiučinění

    požadavku zákona, pak rád přehodnotím své myšlenkové chápání.

    Pokud dám více než požaduje Tora porušil jsem nebo neporušil zákon?

    (Zacheus a jeho polovina majetku pro chudé.)

    ——————————————

    Pokud máte jiný pohled, je to váš pohled, neberu vám ho.

    Milost v teologii – projev svrchovanosti Boha – projev Jeho skutečné podstaty- BOHA LÁSKY, která nepřestává být spravedlivá.

    Milost v právu – je nesrovnatelná s Boží milostí i když se používá jako „nosič“ myšlenky v Bibli.

    Jinou vyjadřovací možnost nemáme

    Milost anuluje trest, – anulovat – zrušit, prohlásit za neplatné.
    Milost neanuluje vinu? – Absurdní (z lat.) dle běžného odvození (ab = od, surdus = hluchý) znamená vlastně, co pochodí od hluchého, ježto právě člověk hluchý vydán jest snadnému nebezpečenství, aby vyslovil, co se jeví jakožto nemístné, nenáležité, nepřiměřené, zlozvuké, podivné, nevkusné, nesrovnalé, protimyslné, neuvěřitelné, nemožné, směšné…..
    Milost omilostňuje hříšníka, – výjimečný prožitek, pokud to prožívám ve své osobní zkušenosti s Bohem.
    Milost NEDISPENSUJE hřích? – prominutí, zproštění, osvobození od nějaké povinnosti nebo poplatku.
    Milost absolutně neporušuje jakékoliv předpisy? – ruší postavení obžalovaného v soudním procesu.Je to svrchované rozhodnutí „panovníka“ – Hospodina.- není to povinnost.
    Absolutnost, – úplný, naprostý, neomezený, nepodmíněný, zcela bezvýhradný (op. relativní) = Boží milost.
    Zákoník – snaží se odpracovat Boží milost, skrývá že se mu to nedaří. Čeká na budoucnost,
    aby se mohl radovat, těšit a hlavně prožívat hloubku Boží milosti. Bere smrtelně vážně dokonalost,
    proto se kontroluje a kontroluje všechny kolem zda zachovávají vše poctivě podle jeho představ.

    Moderní zákoník dbá na rituály – vnímá je až nadpřirozeně i když to popírá, doslovnost – uniká mu záměr,
    hierarchii – zakoník ma vlastní hierarchii v praxi je to poznat, naslouchá jen tomu co lahodí jeho uchu – všechno ostatní je od ďábla.
    Považuje se za pilíř, etalon, příklad zachovávání zákona. Nachází kolem dostatek nedokonalých, hřešících v jiných církvích – Babylóně. Samozřejmě ve své církvi také a tím vyniká jeho spravedlnost.

    Tu si vytvořil hlavně ve své hlavě.

    V diskuzi někdy dochází ke střetům pro vzájemné nepochopení myšlenky či důrazu a také pro názorovou odlišnost.

  4. Karel Falta napsal:

    lada swen –
    Začínám si myslet, že pokračování v této diskusi je ztráta času.

    Pokud nejsem dostatečně srozumitelný, tak Tě odkazuji na komentář admina z 5.2.2015

    Pán Tě provázej.

  5. lada swen napsal:

    ad Falta
    Ten tvůj „parašutí“ příklad je zcela mimo mísu. Kde tam komu kdo odpouštěl trest, kde tam komu kdo odpouštěl hřích? Ono to vůbec není o Milosti, není to Milost, není to ani projev Milosti, a už vůbec nic to nedemonstruje ani nedokazuje, že by „Milost porušovala…“. Je mi líto. Zkus přijít na něco jiného, třeba z Bible? Je tam taky mnoho různorodých příběhů, ale ani jeden o tom, že by „Milost porušovala…“.

    Milost může označovat:
    • milost (právo) – odpuštění trestu v trestním právu projev autority vůči odsouzenému.
    • milost (teologie) – odpuštění hříchu v teologii projev autority vůči hříšníkovi.

    To, že ten navýsost hrdinný skutek lidskosti, nebo skutek milosrdenství, pojmenuji pro sebe potřebným a žádoucím termínem z něj tento význam neudělá. Ani náhodou. I slova mají svoji ustálenou formu a obsah. Je to konsenzus jazyka. Pokud jej někdo nechce nebo nedokáže respektovat, končí jakákoliv možnost smysluplné diskuze a začíná Babylonská věž.

    Tvůj příklad má stejnou hodnotu jako tvrzení, podle kterého by pak udavač, který Němcům udal „ukrývače partyzánů“, tak projevil „Milost“ vůči zákonům Protektorátu a Říše, a zároveň porušil pravidla lidskosti vůči těm druhým, svým zavrženíhodným činem by taky dokazoval, že „Milost porušuje…“?

    Když si totiž něco pojmenuji – „nazvu“ svým vlastním vynálezem – termínem, který se mi hodí do mé konstrukce „důkazu“ a budu na tom bazírovat, nepřebarvím tím červenou na oranžovou nebo oranžovou na zelenou. Maximálně o sobě prozradím, že jsem nejspíš barvoslepý.

    Milost NePorušuje…

  6. Karel Falta napsal:

    lada swen –
    Myslím, že se na věc díváš tzv. s klapkama na očích.

    Uvedu příklad. Za druhé světové války jistě existovaly nějaké předpisy o povinnosti nahlásit hledané nepřátele říše. Když tedy někdo skrýval např. parašutisty, tak prokazoval milost a zároveň porušoval předpisy.

    Tím bychom snad mohly uzavřít spory o tom, jestli milost porušuje, nebo ne.

    Proto jsem psal, že pokud chce někdo napadat výrok o tom, že milost porušuje předpisy, tak by se měl nejdříve pídit po tom, o jaké předpisy jde.

  7. lada swen napsal:

    ad Falta:

    Ne, ne, nepodsouvej mi to,

    “ … předpisy“.

    Nedal jsem se a nenechám se zatáhnout do bezpředmětné diskuse o „… předpisech“.

    Ale, obhajoval jsem a stále obhajuji, to že „Milost NEporušuje …“, proto jsem se zaměřil a vyjadřoval jen a pouze k tvrzení, že

    „Milost porušuje …“. Toto je jádro pudla. Toto nemůže být pravda. Že prý „Milost porušuje … „.

    Problematické jádro sdělení se úkrývá v tomto bodě, „Milost porušuje …“, ne „…. předpisy“.

    Proč?

    Milost totiž nikdy nic neporušuje! Jak by mohla?

    Nadto Zacheus svoji „nápravou“ nic neporušil! Milosrdenství přece nemá Strop! Láska nemá Strop! Nebo snad ano? Boží předpisy nemájí Strop. Pokud ano, pak to je progresívní přístup k Bibli. Jak mohu Láskou Agape porušit přikázání Miluj …?

    Dále, Kristus udělením svoji Milosti nikoho „nevhání“, „nenavádí“ do jakéhokoliv porušování čehokoliv. Tečka.

    Milost NEporušuje …! Nic. Nikdy. Nikde. Sic Milost by již nebyla Milosti, ale pokušením. Připustime-li že „Milost porušuje …“ tak tím Milost i institut Milosti dehonestujeme a možná ještě něco mnohem horšího.

    Navíc v „tomto místě“ je stělesněním Milosti jen a pouze Kristus. Nebo kdo? Zacheus? Né. On Ježíš a jen On je přece Dárce Milosti a stělesněním Milosti i v tomto příběhu.

    Zacheus není v tomto „líčení“ představitel Milosti, nepředstavuje v tomto příběhu Milost, protože je jejím příjemcem. Příjemcem daru Milosti od Krista.

    Nastoli-li někdo tézi že „Milost porušuje …“, a pak nato popíše, že Zacheus „prý“ něco svoji „nápravou porušil“, tak logikou (a=b) a (b=c) čemu se asi tak bude rovnát (a=?) – pro mně to znamená, že tím autor rozumí, že Zacheus=Milost. Nebo se mýlím?

    Jak může někdo ztožňovat (Zachea) Příjemce daru s (Kristem) Darcem daru nebo dokonce s (Milosti) Darem samotným? Milost je Dar, Kristus je Dárce a Zacheus je příjemce Daru. Pokud ano, a ztotožní Zachea s Milosti, pak by to byl progresívní přístup k Písmu.

    Pak nechápu ty kteří tam v úvodu čtou onen nadpis i článek pod ním a odkývavají svůj souhlas s ním. Nadpis i obsah článku tvoří celistvé sdělení. Souhlas s tím, že Zacheus „alias“ „Milost“, cosi porušil(a). To je pro mne progresívní logika.

    Co tím myslím? „Když se MI to „celé“ libí, a JÁ mám rád autora, pak to musí být MOJE oblíbená pravda“. Proč bych o tom měl pochybovat, a přemýšlet, že to znamená třeba pravý opak (nadpis vs. článek). Ať si kdo chce, co chce říká.

    Jenže,

    „Milost NEporušuje …“.

  8. Karel Falta napsal:

    Tady evidentně došlo k tomu, že někdo někomu šlápl na kuří oko*.

    * – předpisy

    Legrace je, že ten, kdo bazíruje na nesprávném sdělení br. Pavlíka, se neobtěžoval zjistit, o jaké předpisy se jedná. Nikdo neřekl, jaký právní řád fungoval v té době, jaké římské právo, či kterým paragrafem by byl Zacheus souzen, kdyby přišel před tehdejší soud. Byl by souzen za lichvu, či za jiný přečin? Bylo by těch přečinů víc?Byl by souzen jako římský občan? Jak by ho soudili samotní židé, kdyby jim to bylo umožněno?…..

    Hlavní myšlenka článku se přehlíží, ale hlavně, že se zuby nehty brání předpisy obecně. Ach jo.

  9. Alan Červenák napsal:

    Ga 3,10-13: „10Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘ 11Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘ 12Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘ 13Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě‘.“

    Ga 3,19-25: „19Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. 20Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. 21Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. 22Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. 23Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. 24Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. 25Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.“

  10. Zdeněk Lukšík napsal:

    Pro lada swen
    Děkuji za odpověď, já jsem spokojen s tou částí směřovanou pro mne.
    Necítím se uražen ani dotčen Tvým pohledem na mě,
    protože je pravdou, že se asi neznáme.
    V žádném případě jsem se tě nechtěl netaktně dotknout,
    i když to tak mohlo vyznít. Každý z nás má nějaký
    osobitý styl komunikace a může to zajiskřit.
    Doufám, že připustíš, že ty sám nejsi dokonalý.
    Procházel jsem si Tvé komentáře na různých diskuzích,
    což je dneska docela jednoduché. Jeví se mi že si také
    nedáváš servítky přes komunikační ústa.
    Tvé komentáře čtu několikrát po sobě a nejen Tvé, snažím
    se pochopit Tvé sdělení a nemusí se mi to vždy podařit.
    Tu poznámku, o tom, že by takové komentáře br. MP
    neměl vůbec připustit, tak to se snažím
    bratrsky přehlédnout.
    Mám za to, že jsi můj bratr v Kristu a zřejmě
    budeme spolu žít na Nové zemi.
    ———————————————-
    „Milost neanuluje vinu“ – je mi to líto, že ty to tak vnímáš
    já to prožívám jinak.
    „Milost anuluje i mou vinu“
    Kristus mě svou milostí představuje, jako nevinného.
    Bere na sebe můj hřích a vinu né?
    Byla by to skutečná milost?
    Nemám v úmyslu Tě vtáhnout do diskuze.

  11. lada swen napsal:

    Ad Z. Lukšík:

    tento poslední příspěvek od Z. K.,(shakespearovské reflexe, narážky o neslušnosti, o nevšímavosti, o chapadlech vývojové teorie, o prosáknutí virem evoluce atd., ty konsekvence z jiných vláken blogu, hraničící s „inzultaci“, jakýmisi evolučními souvislostmi apod.), to mne nenechává klidným. Představuji pro mne totiž určitou metodu vedení diskuze, na kterou nehodlám přistoupit.

    Možná je to tím, že se vůbec neznáme, že jsme se vůbec nesetkali, nikdy jsme se nestřetli, a to ani v názorových debatách. A priory pak vynášíme takové závěry. Vyjadřuji svůj údiv nad tím, že to admin vůbec pustil dál.

    Původně jsem totiž nechtěl na nic reagovat, protože mám pocit, že vše co jsem chtěl sdělit stran původního příspěvku admina „Milost porušuje předpisy…“, jsem už uvedl. Proto prosím, žádnou část mého příspěvku nevztahujte na rozbor evangelijního příběhu podle Lukáše.

    A nadto, Biblický zápis je nad pravidly zkoumání běžnými literárními či lingvistickými nástroji a prostředky, jakoby šlo o obyčejnou lidskou historickou literaturou. Není to Homérova Iliada a Odyssea. Není lidským, je Slovem Božím. To bychom byli jako ateističtí akademici Sovětské akademie věd, kteří se pustili do rozboru Bible, nebo tzv. vyšší kritika – a vyšlo jim jednoznačně že Bible je snůškou historických mýtu a báji.

    Měl jsem rovněž za to, že to bude každému jasné a srozumitelné, že jsem se vůbec nevyjadřoval k tomu, jak je to Duchem svatým skrze „ústa“ Lukášova zaznamenáno v Bibli, ale jen a pouze k tomu co s tímto tématem „dokázal“ jiný autor, tedy konkrétně admin.

    Ostatně když si čtu adminovu reakci na můj předchozí příspěvek, vnímám to tak, že i on to tak pochopil, že se tam vyjadřuji k jeho článku „Milost porušuje předpisy“, a ne k pasáži v evangeliu. To nechť je mi útěchou, že jsem to nevyjádřil až tak nesrozumitelně. I když je mi líto, že si dál stojí na svém původním tvrzení, že „Milost porušuje předpisy“.

    Takže ještě jednou zopakuji: „Milost neporušuje předpisy …!“. Nemůže, sic by přestala být Milosti. Za nic na světě. Za tím si stojím celým svým bytím. Protože žádná Milost není porušením jakéhokoliv předpisu. Milost nestojí proti předpisům, pravidlům, přikázáním či zákonu. Neporušuje je. Milost neneguje předpisy. Ani ta prezidentská, tady na zemi, natož ta nebeská, Boží Milost. Ba právě naopak.

    Milost upevňuje předpisy „pravidla“, a Zákony. Milost nemá v sobě proceduru, která by sama o sobě generovala proces vedoucí k porušování jakýchkoliv předpisů, jejichž porušení by vyvolávalo opětovnou potřebu nového udělení Milosti.

    Co je vlastně funkci Milosti? Jak a kde působí? K čemu je Milost? Milost neporušuje, – „neroztřišťuje“ kamenné desky Zákona, neruší je. Naopak Zákon Boží je díky Boží Milosti utvrzován. Haleluja.

    Ilustrace: Milost „rozfoukává“ ten dlužní úpis o našem trestu zapsaný do „prachu cest“ našeho života. Ten zápis o hříšníkově trestu. Milost je tím větrem, kterým Hospodin duje, a rozfukuje Trest za naše přestoupení. Zahlazuje. Co? Trest a nic jiného. Milost potvrzuje hříšníkovu vinu, neruší ji. Milost utvrzuje Zákon, neruší ho, a Milost prosazuje Spravedlnost, neruší ji.

    Jak to může? Tak, že ten Trest Kristus vzal na sebe, a strpěl jej až na dno druhé smrti. Spravedlnost byla prosazena.

    Milost anuluje trest, Milost neanuluje vinu, Milost omilostňuje hříšníka, Milost nedispenzuje hřích. Milost absolutně neporušuje jakékoliv předpisy.

  12. Zdeněk Lukšík napsal:

    Porozumět si navzájem, to není až tak jednoduché.
    Zaujala mě „část komentáře“ lada swen. Já nemohu své komentáře opřít o nějaký školský systém a v mém věku to není už možné. Moji učebnicí byla a je Bible a soukromé studium, které má základ v hledajícím aspektu. V mé učební sestavě jsou i lidé s kterými se setkávám a komunikuji, kdekoliv a jakkoliv. V komentáři lada swen mě oslovil systém, jak hledat jádro sdělení třístupňovým schématem. Proto bych prosil lada swen o ukázku v samotném evangeliu Lukáše. Vzhledem k tomu, že je nám všem známá důvodná okolnost vzniku kapitol, veršů a poslední vsuvka (v některých překladech), rozdělení do oddílů. Takové dělení neměl evangelista zakomponované ve svém dopise (vypravování) vznešenému Theofilovi, není tedy v originále.
    Moje otázky tedy vycházejí pouze z logiky a týkají se diskutovaného tématu milosti v souvislosti se Zacheem a jsou
    pouze pro lada swen.
    1. Kde se nachází nadpis v Lukášově evangeliu?
    2. Kde se nacházejí konkretně první dvě nebo tři věty?
    3. Které jsou ty poslední dvě nebo tři věty?
    Je to můj poctivý zájem, případně zda tato metoda jde použít v Písmu. S komentáře nevyplývá jestli šlo o školu teologickou nebo novinářskou…. Pro mě je obohacující vnímat spektrum pohledů, většinou jsme byli zvyklí na jeden úhel pohledu a docela nám vadilo, že na světě mohou být i další úhly pohledu.
    Při jedné přednášce týkající se mé už bývalé profese, nás přednášející vybízel slovy: „Nebojte se něco zeptat jen proto, že dáte najevo, že něco neznáte. Ti co se vám budou smát mohou být ti kteří neznají spoustu dalších věcí.“

  13. Jaro Januška napsal:

    Rozumiem, čo autor zamyslenia chcel povedať, no chápem aj tých, ktorým takéto vyjadrenie „nesedí“. Niektorí sme viac emotívni a vo vyjadrovaní „veľkorysejší“ – a tí zrejme nemajú problém s týmto zamyslením, harmonizujú s jeho emóciou. Niektorí sme viac racionálni a vo vyjadrovaní presnejší – a tým článok ide trochu „proti srsti“. Vôbec nie svojou hlavnou myšlienkou, ako skôr určitou nepresnosťou vo faktoch.
    Aj v poslednom príspevku autora je vidno akúsi vnútornú nesúrodosť:

    – na jednej strane (záver komentára admina) – sluha z podobenstva o hrivnách: „Dodržal som predpis. Tabuľkovo všetko vychádza. Príjmy a výdaje sedia. Rozpočet je vyrovnaný.“ Lenže: „Hospodár mal iný názor…“.
    Teda podľa názoru Hospodára (a tiež autora) nestačí dať 1:1, ale viac (Hospodár v podobenstve povie: „aspoň úrok“).

    – na druhej strane – Zacheus: podľa autora zamyslenia správne malo stačiť 1:1 (teda presne to, čo ten istý autor v závere svojho diskusného príspevku označuje za nesprávne).
    Ale čo ak aj tu má Hospodár iný názor (teda že 1:1 nestačí)?

    Stotožňujem sa s myšlienkou, že milosť porušuje predpisy. Veď preto je milosťou.
    Možno bola k tomu iba trochu nešťastne zvolená ilustrácia. A možno to bol zámer, veď aj kontroverzná reklama viac zaujme ako tá „učesaná“. 🙂

  14. admin napsal:

    LS sa snaží nájsť svojím obsiahlym „rozborom“ skryté úmysly ešte žijúceho (vďaka Božej milosti:-) autora. Ten si dovolí ešte raz zdôrazniť hlavnú myšlienku príspevku. Kristova milosť k Zacheovi, ktorá sa prejavila tým, že si ho všimol a navštívil napriek jeho zlodejskej minulosti, viedla vrchného vyberača daní nielen k pokániu, ale aj k praktickému kroku, ktorý som nazval porušením predpisu o tom, žeby mal vrátiť to, čo ukradol vo výške skutočnej škody.
    Ďakujem za upozornenia na rôzne formy náhrady škody opísané v Biblii atď. Tu však nejde o detaily, ide o princíp, že Zacheus vrátil ako náhradu škody viac ako mal, ako bolo predpísané. V tomto zmysle porušil „predpis“. Inými slovami – prejavená milosť z Božej strany nás zbavuje obchodného vzťahu k Bohu a špekulácií o minimálnych požiadavkách na vstup do Božieho kráľovstva. Milosť sa prejavuje spontánnosťou, štedrosťou, dávaním a silnými emóciami:-) Zacheus stojí v príkrom rozpore s podstatou zákonníctva postaveného na princípe „má dať – dal“. Prežitie Božej milosti v živote (nazvime to napr. aj znovuzrodenie) vedie človeka k spontánnosti v prejavovaní milosti iným. Konám nielen to najnutnejšie, ale oveľa viac, než požadujú predpisy. Prestávam na halier počítať, čo som druhým dlžný ja a dávam im viac. A zároveň prestávam počítať a predpisovať Pánu Bohu, čo mi má vrátiť on.
    Sluha z podobenstva o hrivnách z Mat 25, ktorý dostal jednu hrivnu a zakopal ju, je príkladom tohto spôsobu uvažovania. Dostal som jednu hrivnu, a keď sa objaví majiteľ, tak mu ju vrátim. Nič som si z nej nenechal, nespôsobil som nijakú škodu. Čo viac môže odo mňa chcieť. Mohol som ju napríklad stratiť, minúť časť jej hodnoty na nejaký nepodarený projekt. Nič také sa nestalo. Zaslúžim si pochvalu. Dodržal som predpis. Tabuľkovo všetko vychádza. Príjmy a výdaje sedia. Rozpočet je vyrovnaný. Celé toto uvažovanie má jednu zásadnú chybu. Hospodár mal iný názor…

  15. lada swen napsal:

    Těch podnětů a reakci na tyto myšlenky ohledně Krista, Milosti a Zachea zdráhám se to nazvat studii, Jerišského příběhu , je nepřeberné množství, jak vidno z ostatních příspěvků pode mnou. Co tehdy bylo či nebylo závazné? Kdo koho mohl či nemohl k něčemu nutit atd, atd.? Mne však zaujala ústřední myšlenka či hlavní kostra vylíčeného příběhu a to co s ní, chce autor sdělit světu. Jak to jenom ten autor myslel? Je jeho sdělení plné jinotajů a ukrytých tézi, které nás někam vedou?. Když ano tak k čemu? Ale pojďme pěkně popořádku. Na škole nás učili, že jádro sdělení se nachází či je umístěné v:
    1. Titulku
    2. Prvních dvou, třech větách sdělení (zde ve třech)
    3. A v posledních dvou, třech větách sdělení (zde výjimečně ve čtyřech).

    Takže jsem si to dovolil udělat, a vypadá to takto:
    Milosť porušuje predpisy… (Luk 19,1-10)
    Milosť nie je len nákazlivá, ale dokonca porušuje predpisy. V Zacheovom prípade sa tak určite stalo. Kristova milosť vo forme hosťovania v Zacheovom dome nakazí známeho jerišského hriešnika tak, že poruší základný súdny princíp – oko za oko, zub za zub…. Takéto porušenie stanovených noriem je namieste. Rozdávať milosť spontánne, bez ohľadu na ľudské hodnotenie a miery, je dovolené. Pravá milosť je nákazlivá a nemá strach porušiť predpisy… Len tak môže prísť spasenie aj do nášho domu.
    Takže pojmy a role!
    Kdo je zde Milost? Vidím to tak, že jednoznačně je to Kristus. Zacheus to není v žádném případě. Jeho konání nejsou skutkem Milosti ani milosrdenství, ale skutky pokání. Pak by to mělo znít jinak, třeba „Projevy pokání porušuji předpisy“, nebo spíše – „Projevy pokání jsou nad všechny představy, porušuji všechny, hříšné a sobecké sklony“. Mne to nepřipadá jako slovíčkaření.

    Co, ale tvrdí titulek? Kdo že porušuje předpisy? Milost… Opravdu, Milost? A v čem Kristus porušil, nějaký předpis? Protože je to Kristus, kdo je zde Milost. Titulek nám přece, nastavuje myšlenku, že je to Milost kdo porušuje předpisy…? Závěr sdělení, to ještě umocňuje a zesiluje – „…Pravá milost je nakažlivá a nemá strach porušit předpisy…Len tak može prísť spanie aj do nášho domu.“

    Další otázka se vnucuje vzápětí: „len ako“ může přijít Spasení do našeho domu? Porušováním předpisů. Porušováním předpisů? Ano, porušováním předpisů , se nám zde tvrdí! Ptám se: Co Kristus (Milost) porušil/a? Jaký předpis Kristu porušil, když přinesl Spasení do Zacheova domu? Odpověď: Nic Kristus neporušil, aby bylo jasné.

    A dále, abychom mohli „privítať“ Spasení v našem domě, kteréže to předpisy musíme, a které už nemůžeme porušovat, aby „vůbec“ Spasení do našeho domu přišlo? Když je to podmínkou, aby přišlo?. Jinak k nám totiž vůbec Spasení nepřijde, „…Len tak može prísť spanie aj do nášho domu.“
    se nám podsouvá do podvědomí. Myslím si že, bychom to měli s určitosti vědět, protože – porušování předpisů se „zde “stanovuje podmínkou“ příchodu Spasení do našeho domu. Neporušujeme-li předpisy, spasení nepříjde „len tak može prísť spasenie do nášho domu…“, Spasení k nám jinak nikdy nepřijde, což by byla tragédie. To je jednoznačný závěr. Tady není místo pro úhybné manévry a polemiku, že to tak on nemyslel, že to myslel úplně jinak atd. Vycházím z toho, že autor věděl, co říká, a že to tak myslel a chtěl vyjádřit, jak to uvedl. Jinak hovoří v jinotajích.

    Navíc, stanovil si Kristus jakoukoliv podmínku svého příchodu k vrchnímu celníkovi z Jericha? Jakože, nepřijdu k tobě Zachee, než že porušíš nějaké předpisy? Upozorňuji, že se to nemůže týkat Zacheovy hříšné minulosti (sdělení v článku to nedovoluje připustit, pracuje totiž s přítomnosti a budoucnosti Zacheova života). Jak to doopravdy tedy čteme v Bibli? Co bylo podmínkou, byla-li nějaká, aby Kristu přišel do Zacheova domu? Jednoznačně – v žádném případě, Krisus po Zacheovi nepožadoval porušení jakéhokoliv předpisu, aby k němu přišel. Já to ve své Bibli nikde nečtu, „Pravá milosť je nákazlivá a nemá strach porušiť predpisy… Len tak môže prísť spasenie aj do nášho domu“. Jen tak může přijít spaseni? Já nikomu nic nepodsouvám. To neodtaji nikdo. Je to jasné vyřčené. Je to čistě a jednoznačně řečeno.

    Můj závěr je tedy takový: Jestliže je to Milost, která odpouští – anuluje, vinu, přikrývá přestoupení a hřích, není vůbec možné, že by Milost kohokoliv vedla k dalšímu porušování předpisu, a to jakéhokoliv předpisu. Milost by byla sama proti sobě, proti své podstatě. Tedy i Kristus. Ba naopak, Milost zavazuje příjemce, k poslušnosti předpisů. „…jdi a nehřeš více, aby Tě nepotkalo ještě něco mnohem horšího…“.

    A ještě několik vět k samotnému příjemci Kristovy Milosti v Biblickém příběhu o Zacheovi z Jericha, k samotnému Zacheovi. Ano Kristova Milost je nezasloužitelný dar. V rámci diskuze, dokážu i připustit, že ji někdo označí za nakažlivou, s výhradou že Milost přece není nemoc. To v konotaci pojmu nakažlivá zaznívá, v základu slova totiž zní („..kaz…“). To jen tak naokraj.

    A tak se ptám: Co bylo Zacheovou reakci, když ho Kristova Milost přivedla k obrácení a k pokání? Když to nebyl skutek Pokání, tak co to potom bylo? Projev Milosti? A to vůči komu? Vůči jeho obětem? Když to nebyla snaha o nápravu spáchaných hříchu, tak co to potom bylo, projev Milosti? Komu projevujeme milost? Svým obětem? Nebo „viníkům našim“?
    Komu chtěl Zacheus projevit Milost, svým obětem? A není to spíš tak, že Milost se aplikuje na vinu a trest? Jak jinak bychom tyto Zacheovy skutky mohli nazvat? Já navrhuji skutky pokání.
    Kdyby Zacheus prohlásil, … a promíjím, anuluji, odpouštím, všem svým dlužníkům, jejich nesplacené dluhy které vůči mně mají, potom by to byl projev Milosti. Jenže on neodpouští svým viníkům, ale kaje se ze svých zločinů a hříchů, kaje se před Bohem, kaje se těm, kterým dříve ublížil svým obětem.
    Takže suma mého mluvení k tomu článku, je že opak je pravdou:

    Milosť neporušuje predpisy… (Luk 19,1-10)

    Zacheus v nebeské atmosféře Kristovy Milosti, které se poprvé a zhluboka nadechl, jasně uviděl otevřeným, čistým zrakem, co má, může, ba musí, udělat se svoji hříšnou minulosti. Puzen Kristovou Láskou, „Láska Kristova pudí nás …“, začal napravovat, důsledky svých zločinů. Křivdy, které spáchalo je sobecké srdce. Tímto svým konáním naplnil a potvrdil všechny předpisy zákona Kristova „a tak plňte Zákon Kristův“. Nic nekalkuloval, o ničem nespekuloval, ale kál se. A celé Nebe propuklo jásotem, radosti a uctíváním Božího úžasného charakteru, lásky a spravedlnosti, že jeho odpouštějící Milost, přivedla zase jednoho hříšníka k obrácení. Můžete to prožít i Vy! Pozívám vás k tomu, dnes prosím vás, přijměte nabídku Kristovy Milosti, tak jak ji přijal Zacheus, vrchní celník v Jerichu, a Spasení přijde i do vašeho domu.

  16. Zdeněk Lukšík napsal:

    Ještě jeden pohled na potřebu hledání záměru evangelia, který původním zamyšlením br. Pavlík posunul blíže Milosti. Některé myšlenky jsem naznačil v předchozích komentářích. Chybí dodat něco co jsem opomenul a nyní to vnímám jako důležité, rozhodující pro zvrat našeho myšlenkového procesu.
    Ježíš vstupuje do Zacheova domu, pokud se na to budeme dívat s pohledu přesného naplnění soudního zákona podle Starozákonních předpisů dostáváme se do zásadního problému. Kristus svým vstupem by porušil soudní předpisy a vedl „proces“ v domě s korumpovaného úředníka v jeho vlastním domě za zavřenými dveřmi. Soudní proces měl svá pravidla. Některá už byla zmíněna. Soud se odehrával v branách – byl otevřený, zábrana proti korupci. Důležitý faktor byl, že to jádro bylo v navrácení do původního stavu. Pokud nám ve Starém Zákoně uniká milost, pak jsou to jatka, násilí a vytloukání klínu klínem. Je nebezpečné spojovat poselství SZ jak se mi to hodí. Toho kdo čte takový elaborát to vybočí od nasměrování na Krista.
    To, že se odkloní diskuze od původního záměru má hluboké kořeny v soběstačnosti, neomylnosti a neochotě opustit předžvýkané myšlenky těch, kteří se před námi pokoušeli v dané době o teologickou výpovědí oslovit tehdejšího člověka.

  17. Karel Falta napsal:

    lada swen –
    Nezbývá mi, než se přiznat. Jsem tajný agent v řadách adventistů a mám za úkol podkopávat autoritu Bible i autoritu Ducha prorockého.

    Ale teď vážně. Pokud o to stojíš, pokusím se Ti věc vysvětlit.

    Příklad hvězd a příklad zvonu nemám z vlastní hlavy. Citoval jsem bratra Knighta z jeho knihy Setkání s Ellen Whiteovou. Tu knihu považuju za velice dobrou. Nemám důvod, proč bych bratru Knightovi neměl důvěřovat. Osobně bych tu knihu doporučil jako „povinnou“ četbu pro adventisty.

    Proč jsem ty příklady z knihy Setkání s Ellen Whiteovou použil? Abych si připravil cestu k nějakému znevažování Bible, či spisů E.G.W.? Ne. Abych poukázal na nešvar mnohých adventistů. Tím nešvarem je to, že se spisy E.G.W. jen čtou, ale nestudují se. Zapomíná se na potřebu kvalitního výkladu.
    Příklad – Budeme sestry adventistky nutit k tomu, aby se řídili podle doporučení sestry Whiteové a učili se jezdit na koni? Ne. Proč ne? Protože podrobíme text výkladu a zjistíme, že nejde o jízdu na koni, ale o mobilitu.

    Ano, zmínil jsem teoretickou možnost nepřesného výkladu Bible Ellen Whiteovou. Proč jsem to udělal? Abych podrýval její autoritu? Ne. Zmínil jsem to proto, že ona sama řekla, že pokud by se její výklad rozcházel s Písmem, pravdu má Písmo.

    Může mít sestra Whiteová ve svých spisech nějaké chyby? Proč by nemohla, nebyla přeci neomylná. Její popis vzniku sopek prý taky není zrovna košer.

    V Bibli určité chyby nacházíme.
    Příklad – Matouš 27,9 – Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele“;
    Kdepak je ten text u Jeremiáše? Nikde. Najdeme ho u Zacharjáše v jedenácté kapitole.

    Nerad bych byl špatně pochopen, jde mi o objektivnost. A taky bych nerad, abychom zbytečně odbočovali od tématu článku, pod kterým diskutujeme.

  18. Karolina napsal:

    To lada swen:
    Taky jsem se tak dlouho nezasmála,spíše ale vyděsila, když jsem četla Tvůj, pro mne docela zmatený, příspěvek. A to prošpikování velkými písmeny, aby to dodalo váhu! Co mne ale nejvíce mrzí či vadí je napadání pohnutek-„tváříš se jako obhájce, mistr převleku apod.“, Tvoje rétorika je pro mne docela neslušná, dovedu si docela představit, jak mluvíš a jednáš s lidmi, kteří s Tebou nesouhlasí.
    Prezentuji svůj názor k dílu EGW, celkem souhlasím s K.F.:
    Skutečně věřím, že některé výklady Písma E.Whiteové jsou poplatné jejímu poznání a úrovni poznání doby, ve které žila.Pokud vím, neznala biblické jazyky, ani neměla teologické vzdělání,její komentáře nejsou přísně vzato hloubkovým výkladem, ale spíše jakýmsi mravně naučným. Tím nechci říci, že jsou nutně nesprávné, jen je to komentář z jednoho určitého úhlu.
    Pro ilustraci můžete srovnat výklad našich průkopníků, kdo jsou „synové Boží“ v Gen 6.k. a výklad prof.Hellera/Prudkého v knize Obtížné oddíly knih Mojžíšových.
    Anebo to, co přímo komentoval br.K.F. z díla E.W., k tomu se již před 30-ti lety vyjádřil A.Molnár na fakultě, cituji část “ zdá se mi malicherné vyhledávat v tomto díle historické omyly, jichž je nepochybně dost“. (jinak celé vyjádření A.Molnára k historické části díla Drama věků je vcelku vstřícné).
    Podobných příkladů by bylo více, zvláště z ostatních spisů E.W., mnohé názory této vzácné ženy jsou dnes již překonané.(paruky, vznik sopečné činnosti…)
    Pro výklad a zhodnocení díla E.Whiteové platí stejné principy, jakými se sami díváme na biblické texty a na výklady jiných lidí. Ona sama si přála, aby tomu tak bylo.Někteří se dnes snaží mluvit za ní a připisovat jejím výrokům a výkladům neomylnost, ale to jsou právě ti „pseudoobhájci“, člověk prostě není Bůh, byť může být i Božím prorokem.
    Je nasnadě, že mnohým věcem z Písma porozumíme rozdílně, to není ta největší tragédie, vždyť naše poznání je jenom a jenom částečné, ještě není plnost.Jednou z největších bolestí naší církve bylo vyzdvihování ke spáse nepodstatných věcí a z nepodstatných věcí dělání spásných, občas se ještě setkáváme s těmito dozvuky.Překonejme to v lásce a s pokorou.

  19. Milan Müller napsal:

    Křesťané, kteří pochází z jiné tradice víry, nebo se s adventismem rozešli, tvrdí, že my, adventisté (až na pár výjimek) neuznáváme zásadu „Sola skriptura“ (pouze Písmo“), ale zásadu“pouze Písmo, v (menším) světle spisů EGW“. Tvrdí, že neuznáváme zásadu „Sola gratia“ (spasení pouze milostí Boží), ale zásadu, „spasení z milosti se projevuje dodržováním zákona“.
    Vždy jsem je odmítal slovy-to je nedorozumění, věříme, že Písmo je svědectvím o Bohu, autoritou pro život křesťana a spasení přijímáme jako dar, pouze na základě Boží milosti. Naše jednání je důsledkem vztahu důvěry, ve kterém máme svobodu v Kristu. Není motivováno snahou zasloužit si to, co nám Bůh v hojnosti nabízí.

    Někdy mám pocit (ve vztahu k tomu, co je napsáno „černé na bílém“), že mi dochází argumenty…

  20. lada swen napsal:

    Už dlouho jsem se tak nezasmál, i když je to spíše k velkému pláči, jako nad závěry Karla Falta z 11.1. Skutečně, EGW nepotřebuje takovou „pseudo-obhajobu“. Prosím, pro smilování, už nikdy se nepouštěj do tohoto druhu obhajoby výroku božího proroka. Tvářit se jako obhájce, někoho, něčeho abych si v posledku „vyhladil cestu“, otupil vnímavost, posluchače či čtenáře k její/jeho zesměšnění a nalít jedovaté víno patologické nevíry v něčí dílo, je vrchol hodný je IL, ale „účel světí prostředky“, neni-liž pravda.
    JE ze stejné branže, jako tvrzení a vyvození závěry:„Jak dnes víme, hvězdy nemohou padat“, že! Takže Bible je tedy pavědecká, protože tvrdí, že hvězdy padat budou! Vůbec ne! DOBŘE VÍME, CO TÍM BIBLE MYSLÍ, KDYŽ TO ŘÍKÁ TAK JAK TO ŘÍKÁ! Každý se dnes přece taky vyjadřuje, „hele padá hvězda, přej si něco“. Bůh Bible nás má totiž za rozumné a inteligentní tvory a nepočítá apriori s naší stupiditou.
    Nedokážu, si ani jen představit, že by K.F. tohle nevěděl, že by tomu nerozuměl, o čem je tam řeč. Ba naopak. A o to je to strašnější. V tom výroku z ED 13.14, je SNAD něco co by se dalo chápat, jakoby EGW, tady tvrdila, co by jen trochu naznačovalo, že si myslí, že hvězdy ve vesmíru svítí odraženým světlem našeho Slunce? Ano nebo ne?
    „Stejně jako měsíc a hvězdy naší sluneční soustavy svítí proto, že odrážejí světlo slunce,“
    Co jsou měsíc a hvězdy naši sluneční soustavy? Ne-li dobové pojmenování PLANET naši Sluneční soustavy! A když se podívám na noční oblohu, kolikrát jsem si Mars, Venuši srovnal s hvězdou? Proč? Inu proto, se mým výrokům nedá věřit!
    Řekněte mi proč někdo tak inteligentní, potřebuje připojovat „noticku“ „Jak dnes víme, zář hvězd není způsobena sluncem.“ AHA! Ouha, nachytali jsme proroka v negližé! Ale POZOR! EGW nikdy a nikde tohle nepopírala, to tvrdí K.F., že to ona tvrdí.
    A teď pozor přichází bomba ,mina, nášlapná mina. Mistrně ukrytá v převleku RADOBY ZÁSTÁNCE A OBHÁJCE. To k čemu celou dobu směřuji a co je mým záměrem od prvního okamžiku a vrcholným bodem mé promluvy!!! Celé to předtím a to potom je jenom omáčka, slovní stafáž. Protože teď přichází ten klenot večera!!
    „Podobně nemusejí být pravdivé její výklady biblických textů.“ BUM HO!
    a ještě princip dvojznačnosti:“V principu ano, ale ne v detailech.“
    Tvrdíli Bible, že budou padat hvězdy, Ale my přece dnes víme, že hvězdy nepadají, ale „vybuchují“ =- podobně nemusejí být pravdivé ani jiné Biblické texty!!!
    ladaswen

  21. Zdeněk Lukšík napsal:

    S určitým napětím v očekávání, kam se posune původní myšlenka milosti v diskuzi nás čtenářů, kteří přispívají svými komentáři, pak přemýšlím proč se tak děje.
    Zacheus a soudní tribunál v dnešní době neodpovídá spravedlnosti a neodpovídá ani minulosti. Ze záznamu Lukášova evangelia, nevyplývá, že by byl Zacheus předveden před soud po vznesení obžaloby se svědky, které požaduje Tora. Je tu jen šokující jednání Ježíše, které se radikálně odlišuje zaběhlé tradici a praxi třídního dělení společnosti. Ježíš oslovuje překvapeného Zachea, který je vyveden z míry. Neříká: „To je dost, že jsi se už u mě zastavil, bylo už načase“! Druhý šok, když mu Ježíš říká: „Pojď dolů, dnes chci byt hostem ve tvém domě“. Následuje reptání davu, který žije v zajetí sebeklamu jistoty vlastního chápání spravedlnosti.
    Jestliže, chceme být dobrými vykladači Písma a zastánci pravdy pak potřebujeme pravdivé informace. Jinak je to jen nesouhlasné pokřikování lidí v davu, nesouhlasících s novou myšlenkou, neodpovídající jejich myšlenkové představě. Pokud v příběhu o Zacheovi jde o soudní proces, potom potřebujeme vědět z čeho konkrétně byl obviněn. Já tam nečtu podrobný výčet hříchů, ze spisu odsouzeného Zachea. Nejsou tam soudci, počet už nechci rozebírat!!! Nejsou tam svědci, kteří by podle starozákonního systému soudnictví museli být!!! Nejsou tam ani žalobci, kteří musí být u soudního procesu!!! Jen výše zmíněný reptající dav. Takže prosím vás uveďme prameny, které odpovídají soudnímu procesu, pokud takové prameny nemáme jsme falešní svědkové. Základní otázka tedy je: Je to soudní proces nebo je to evangelium se záměrem odvést čtenáře od spoléhání se na sebe (na svůj výkon) směrem ke Kristu? Podle Starého Zákona falešný svědek má být odsouzen – jak? Jak to vnímá Bůh, jestliže přidáme nebo ubereme……..?
    V knize Jobově je myšlenka, kde Boží hněv plane proti třem přátelům Joba (Job 42,7). Doufám, že nechceme zažít tento Boží hněv, když ho představujeme jako krutou, krvelačnou bytost i když se to tak „může jevit povrchnímu čtenáři“ ve Starém Zákoně. Dejme si pozor jak „líčíme“ Boha.
    Každý z nás kdo tu „přesprejoval“ Boha na černo má vážný problém.

  22. Karel Falta napsal:

    Bratře Laufersweilere,
    už mě to nebaví a asi bych se opakoval, viz. –

    A jestli se někomu nelíbí, že br. Pavlík napsal, že : „Správne podľa predpisu by mal totiž vrátiť tým, ktorých okradol presne toľko, koľko si neprávom a podvodne privlastnil. Nie menej, ale určite nie viac. Nikto nemal právo žiadať, aby vrátil aj to, čo nevzal.“, tak ať doloží, že Zacheus MUSEL podle TEHDEJŠÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ vrátit i to, co nevzal.

    Taky bych se musel opakovat v tom, že tu jde o HLAVNÍ MYŠLENKU a ta je: „Obrácený člověk dělá z milosti Boží i to, co není povinen dělat.“

    Možná Ti rozumím, asi se Ti nelíbí podání myšlenky. Mně v tomto případě podání myšlenky nevadí. Co mi vadilo, bylo podání myšlenky o zdravé stravě na pozadí biblického příběhu o Danielovi v posledních přednáškách modlitebního týdne.

  23. Danny Laufersweiler napsal:

    Pro br. Faltu: MILOST VEDE K RESPEKTU BOŽÍCH SPRAVEDLIVÝCH ZÁSAD

    Motto: „JE SPRÁVNÉ VRÁTIT NEJEN to, co jsme si přivlastnili, ALE ZISK, KTERÝ MOHLA VĚC PŘI SPRÁVNÉM VYUŽITÍ ZA DOBU, PO KTEROU JSME JI DRŽELI, PŘINÉST.“ (EGW, DA 555)

    S Tvým vysvětlením se nemohu ztotožnit – není konzistentní, protože:

    zatímco
    JEDEN PŘÍBĚH O ABRÁHÁMOVI a Izákovi UČÍ DVĚ SOULADNÁ FAKTA, které nejsou ve vzájemném rozporu (tedy 1. skutky nejsou předpokladem k ospravedlnění /Pavlův argument ze 4. kap. Římanům/) 2. skutky jsou nezbytným důkazem ospravedlnění /Jakubův argument z druhé kap. jeho listu/

    kdežto
    JEDEN PŘÍBĚH O ZACHEOVĚ nápravě NEUČÍ DVĚ PROTICHŮDNÁ FAKTA, jež jsou ve vzájemném rozporu 1. vrátit se má jen přesně to, co ukradeno a „URČITE NIE VIAC“ (stanovisko úvodníku v záhlaví) 2. vrátit se má ukradená věc a navíc poskytnout náhrada (stanovisko Písma).

    Kromě mnoha jiných biblických textů o potřebě vrácení A NÁHRAD odcizeného, které jsou již níže v diskuzi vzpomenuty, právě i např. text Písma, který jsi převzal z Touhy věků a již dvakrát se na něj odkázal – Ez 33,15.16, učí jednoznačně, že má ukradené vrátit A POSKYTNOUT NÁHRADU:
    „Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost, 15VRÁTÍ zástavu, A pokud ten ničema NAHRADÍ lup — pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost — určitě bude žít, nezemře. 16Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít.“

    Proto i přímý komentář EGW k tomuto verši v Touze věků, který aplikuje PRINCIP ODŠKODNÉNÍ ODCIZENÝCH VĚCÍ pro dnešní dobu, potvrzuje jak VRÁCENÍ ukradeného, TAK ROVNĚŽ I poskytnutí NÁHRADY: „Pokud jsme někoho nepoctivým jednáním poškodili, podvedli nebo ošidili, i kdyby to snad bylo v mezích zákona, měli bychom se přiznat a udělat pro NÁPRAVU vše, co je v našich silách. Bylo by SPRÁVNÉ VRÁTIT NEJEN to, co jsme si přivlastnili, ALE ZISK, KTERÝ MOHLA VĚC PŘI SPRÁVNÉM VYUŽITÍ ZA DOBU, PO KTEROU JSME JI DRŽELI, PŘINÉST.“ (DA 556)
    Takové jsou podmínky pravého pokání – PŘINÁŠÍ NÁPRAVU, tj. VRÁTÍ A PŘIDÁ ODPOVÍDAJÍCÍ NÁHRADU. „Pokání, které nepřináší nápravu, není pravé. Kristova spravedlnost není pláštíkem, jímž lze přikrýt nevyznané a dále páchané hříchy; je životní zásadou, která mění povahu a řídí jednání. Svatost je naprosté odevzdání se Bohu; je naprostým podřízením srdce a života trvalému působení nebeských zásad.” (DA 555).

  24. Karel Falta napsal:

    To takhle jednou jeden biblický autor cítil potřebu sdělit určitým lidem, že činěním skutků nedosáhnou spravedlnosti před Bohem, a použil k tomu příběh o Abrahamovi a Izákovi (Řím 4,1-5). Jiný biblický autor cítil potřebu upozornit na to, že věřit neznamená sedět se založenýma rukama, a světe div se, použil pro to úplně stejný příběh o Abrahamovi a Izákovi (Jak 2,21).

    E.G.W. použila příběh o Zacheovi, aby poukázala na to, že obrácený člověk se podrobuje Božím nařízením. Například těmto – Lv 25,33-37.17, nebo těmto – Ex 33,15.16.
    Mikuláš Pavlík použil příběh o Zacheovi, aby poukázal na to, že obrácený člověk dělá z Boží milosti věci, které by dělat nemusel. Nebo snad musel? Já mám za to, že nemusel.

    Já osobně nemám problém ani s jedním z těch čtyř uvedených sdělení. 🙂

  25. Danny Laufersweiler napsal:

    Pro bratra Karla Faltu: Zacheus jako sám nejlépe věděl, že čtyřnásobek je číslo, které nejlépe odpovídalo jeho případu o NÁHRADÁCH škod vzniklých krádeží.

    Byl jsem si vědom bratře, že jsi použil materiál z výroky EGW z knihy br. Georga Knighta (str. 181-183), ale rovněž jsem si všiml, že jsi jej využil k trošku jiným záměrům, než prof. Knight, který z nich nevyvozuje žádná výslovná obvinění z nesprávnosti.

    S prof. Knightem se znám osobně – více než dvě hodiny jsme spolu diskutovali na GK v Torontu, kromě toho si s ním občas mailuji. Má respekt lidí zvláště na levé straně hlavního proudu adventismu. Přečetl jsem asi 10 jeho knih, a tři knihy autorů, kteří s ním v jistých teologických otázkách polemizují. Hodně jsem se od něj naučil, nemám důvod jej považovat za diletanta – jde o odborníka s rozsáhlým přehledem adventistického teologického vývoje a pohybu myšlení – ale rovněž nemám potřebu slepě beze zbytku či nekriticky přejímat všechny jeho závěry. Pro adventismus jej získal Ralf Larson (teologický mozek tzv. „historického adventismu“), který jej pokřtil, nedlouho poté skutečně podle svých slov upadl do perfekcionismu…a následně zažil zkušenost obraceného zákoníka, který i kvůli vlastní minulé zkušenosti obvykle nyní varuje před extrémismem především na pravé straně adventistické spektra názorů (ale poslední dobou díky roustoucímu sekularismu i na té levé).

    V poslední době si rád pročítám dílo, které inicioval a popularizoval – jde 1500 stránkovou „The Ellen G. White Encyclopedia“(2014), kde je odborný přehled nejrůzněších témat v jejich spisech. Toto monumentální dílo od Jerry A. Moona a Denise Fortina je bohatým zdrojem informací (celkem do ní přispělo na 180 adventistických expertů, včetně Knighta). Je zde např. přes 1300 hesel týkající se různých témat (např. Božství, spasení, sobota, psychologie, legalismus, ap.).
    Při vložení následujícího popisku v uvozovkách do Google vyhledavače nalezneš video, kde G. Knight krátce přestavuje tuto skvělou encyklopedii: „George Knight Describes the New Ellen G. White Encyclopedia“

    Jinak celá záležitost Zacheova případu mi příjde docelá jednoduchá:

    – Bůh ve Starém zákonu ustanovil institut NÁHRADY škod vzniklých krádeží.

    – Zacheus činící pokání se jasně k tomuto hlásí, protože výslovně hovoří o NÁHRADĚ za své krádeže.

    – Zacheus jako sám nejlépe věděl, že čtyřnásobek je číslo, které nejlépe odpovídalo jeho případu o NÁHRADÁCH škod vzniklých krádeží.

    – Písmo říká, že čtyřnásobná NÁHRADA se platila v případě krádeže ovcí.

    ZÁVĚR: Bohem darovaná milost vedla k respektu Božích předpisů o NÁHRADĚ škod.

    Spisy Ducha proroctví jsou ve věroučném souladu s Písmem: „Bible musí být naším rádcem. Studujte ji i svědectví, která Bůh dal, neboť ta NIKDY Jeho Slovu neodporují.“ – Letter 106, 1907 {3SM 32.3}.
    Proto mne nepřekvapuje, že spisy Ducha proroctví výslovně potvrzují, že čtyřnásobnou náhradou Zacheus následoval Hospodinovy pokyny v Písmech Starého zákona, přičemž v této souvislosti doslova cituje Davidova slova o čtyřnásobné NÁHRADĚ: „… a pokud jsem vzal něco od kohokoli díky falešnému obvinění, NAHRADÍM jej čtyřnásobně.“ TAKOVÝMTO JEDNÁNÍM ZACHEUS NÁSLEDOVAL PRÁVĚ TY POKYNY, KTERÉ DAL HOSPODIN V PÍSMECH STARÉHO ZÁKONA, a ukázal se být vykonavatelem slov Kristových. Když celníci přišli, aby byli Janem pokřtěni v Jordánu, zeptali se: „Co máme činit? A řekl jim: Nevybírejte víc než to, co je ustanoveno.“ ČTYŘNÁSOBNÝM NAHRAZENÍM toho, co získal vyděračstvím, Zacheus následoval slovo proroka, když vyřkl: „Ovečku NAHRADÍ čtyřnásobně, protože on udělal tuto věc, a protože neměl soucit.“(2S 12,6). Ježíš rozpoznal jeho upřímné pokání, a přijal jeho dílo nápravy.“ (EGW, ST June 11, 1896, par. 7)

  26. Karel Falta napsal:

    Milý bratře Laufersweilere,
    Ty tak zarytě bráníš spisy E.G.W., že jim děláš medvědí službu.

    Není potřeba vymýšlet spekulace o tom, proč byla informace o zvonu vynechána. Prostě vynechána byla, o to jde, že není potřeba bazírovat na kdejakém vedlejším tématu.

    Já osobně nejsem angličtinář, takže nedokážu posoudit, jestli v tom citátu o hvězdách jsou míněny hvězdy (slunce), nebo jestli jsou míněny planety, ale předně – argumentace, s kterou Ty nesouhlasíš, není argumentace z mé hlavy, jedná se o studii br. Knighta z jeho knihy Setkání s Ellen Whiteovou. Nevím jak Ty, ale já nepředpokládám, že br. Knight je diletant.

    Br. Knight v té knížce píše i toto: „Záměrem spisů E.G.W. bylo přivést čtenáře ke čtení Bible. Své svědectví označuje jako menší světlo, které má vést lidi k většímu světlu (Bibli), protože Bibli věnují jen malou pozornost. Kdykoli se lidé domnívají, že její dílo má větší autoritu než Bible nebo kdykoli trvale tráví více času čtením knih E.G.W. než studiem Písma, používají vlastně její spisy k tomu, aby je odváděly od Bible.“

    Také uvádí vlastní zkušenost, že kdysi dělal tu chybu, že vyhledával neobvyklé citáty, které nikdo neobjevil a nezdůrazňoval. Hledal stále extrémnější výroky, které považoval za nové světlo. Vytvářel si z těchto výroků vytržených z kontextu vlastní kompilace a potom považoval za své poslání přesvědčit o tomto „vyšším světle“ své spoluvěřící. Díky Bohu přišel na svou chybu.

    O co v naší diskusi vlastně jde? Má tu někdo potřebu pranýřovat myšlenku, kterou Mikuláš Pavlík napsal na základě příběhu o Zacheovi? Je něco špatného na myšlence, že obrácený člověk dělá z Boží milosti i věci, které by dělat nemusel? Není přeci problém si vzít z jednoho příběhu více ponaučení.

    A jestli se někomu nelíbí, že br. Pavlík napsal, že : „Správne podľa predpisu by mal totiž vrátiť tým, ktorých okradol presne toľko, koľko si neprávom a podvodne privlastnil. Nie menej, ale určite nie viac. Nikto nemal právo žiadať, aby vrátil aj to, čo nevzal.“, tak ať doloží, že Zacheus musel podle tehdejších právních předpisů vrátit i to, co nevzal.

  27. Zdeněk Lukšík napsal:

    Nepochopení Boží milosti. Proč a kam se vytrácí nádhera Boží milosti v naších komentářích, která měla dominantní postavení v zamyšlení „Milosť porušuje predpisy“? Jak se to může stát, že milost má v naši mluvě pozici „popelky“.

  28. Lukáš napsal:

    Pokud Vás zajímá kontext citátu od Dannyho můžete si ho přečíst na: https://egwwritings.org/?ref=en_ST.June.11.1896

    Ještě bych chtěl pro porovnání doplnit citát z Touhy věků:
    >>Pokud jsme někoho nepoctivým jednáním poškodili, podvedli nebo ošidili, i kdyby to snad bylo v mezích zákona, měli bychom se přiznat a udělat pro nápravu vše, co je v našich silách. BYLO BY SPRÁVNÉ VRÁTIT nejen to, co jsme si přivlastnili, ale i ZISK, KTERÝ MOHLA VĚC PŘI SPRÁVNÉM VYUŽITÍ ZA DOBU, PO KTEROU JSME JI DRŽELI, PŘINÉST. (Touha věků str. 556orig., kapitola 61 Zacheus)<>Jaké ponaučení máme z příběhu Zacheova obrácení! Pokud jsme někoho nepoctivým jednáním poškodili, podvedli nebo ošidili, i kdyby to snad bylo v mezích zákona; a pokud jsme křesťané, měli bychom vyznat naši chybu a vykonat nápravu, která na nás spočívá.<>Měli bychom předat důkaz, že v našich srdcích je pravá činnost milosti. Pokud nám pozemské soudy přidělí majetek, který nám právem nepatří; nemůžeme přijmout rozhodnutí nespravedlivého soudce. Sice můžeme být čistí před lidmi, ale v nebeských knihách budeme zapsáni jako utlačovatelé a tento případ bude svědčit proti nám, až budeme na nebeském soudu.<>Správne podľa predpisu by mal totiž vrátiť tým, ktorých okradol PRESNE toľko, koľko si neprávom a podvodne privlastnil. Nie menej, ale URČITE NIE VIAC. NIKTO NEMAL PRÁVO ŽIADAŤ, ABY VRÁTIL AJ TO, ČO NEVZAL. Kristovo gesto prijatia, jeho záujem stráviť čas v dome vrchného colníka spôsobili, že ten ZABUDOL, AKO JE TO SPRÁVNE a rozhodol sa vrátiť okradnutým niekoľkonásobne VIAC NEŽ BOLO POTREBNÉ podľa zákonného predpisu.<<

    Pokud jsi četl příspěvek, který napsal Daniel 20.12.2014 v 10:36, potom jsi si mohl všimnout několika biblických citátů, ve kterých je uvedeno, že náhrada měla být častokrát větší než způsobená škoda.

  29. Karel Falta napsal:

    K textu – EGW, ST June 11, 1896, par. 7

    Jediné, co se mi podařilo sehnat je toto – http://text.egwwritings.org/publication.php?pubtype=Periodical&bookCode=ST&lang=en&year=1896&month=June&day=11&paragraphReferences=1

    Píše se tam, že když se přišli celníci pokřtít k Janovi do Jordánu a ptali se Jana Křtitele, co mají dělat, tak jim prý řekl, že mají dělat to, co je ustanoveno a citoval text o čtyřnásobném navrácení.

    V Písmu se ale dočítáme, že když se celníci ptali Jana Křtitele, co mají dělat, tak jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“

    Když čtu komentář k příběhu o Zacheovi od sestry Whiteové v knize Touha věků, tak se tam nedočtu nic o čtyřnásobném navracení, ale cituje se tam text Lv 25,33-37.17 a text Ex 33,15.16

  30. Milan Müller napsal:

    Když si pročítám vyjádření k tématu, jsem z některých názorů, mírně řečeno, na rozpacích.
    Pokud přijmu tezi, že nad Písmem nemáme „filosofovat“, neboť „Duch proroctví“ vše jasně vysvětluje a každá úvaha by s tímto inspirovaným podáním měla být v souladu, znamená to, dovedeno do důsledků-k čemu potřebujeme Písmo (?), vždyť stačí číst jasné vysvětlení „Ducha proroctví“, nad ním přemýšlet a své myšlení s touto „pravdou“ uvádět do souladu.
    Pokud je ovšem filosofování hodno svého jména (tedy je přemýšlením, vedeným láskou k Pravdě), pak stojí za to filosofovat nad textem Bible, a Písmo je pak měřítkem i pro „Ducha proroctví“. Některé zprávy v evangeliích i jinde nepopisují detaily, proč je tedy hledat v křesťanském vyprávění?
    Možná někdo považuje v příběhu Zachea za jádro zvěsti počítání majetku a podílů, které Zacheus rozdal nebo vracel (případně zkoumání, zda to byly mince nebo ovce…). Neměli bychom se v tom případě bavit také o tom, jaký význam má moruše, na kterou celník vylezl, případně proč se zastavil, když mluvil s Ježíšem?
    Ještě jedna poznámka k tématu. V Izraeli platil Zákon, který obsahoval principy a pravidla. Zatímco principy jsou nadčasové, pravidla se časem měnila. Když přišel Ježíš, dovolává se principů, proti pravidlům. Sám však pro své království a pro vznikající církev nestanovuje nová pravidla (na způsob Zákona pro Izrael), ale dává církvi (společenství následovníků) pověření, aby principy, které ukázal, převáděla na základě vedení Ducha do praktických postojů, přiměřených době a společnosti. Proto církev musí vždy znovu promýšlet a rozhodovat, která pravidla odpovídají principům, zjeveným Pánem a jsou přiměřená měnícímu se světu a jak zvěstovat „staré příběhy“, aby oslovily lidská srdce.

  31. Karolina napsal:

    „Já mnohdy nechápu, proč kazatelé a jiní členové naší církve v kázáních a komentářích různě filozofují nad textem Bible, když Boží slovo – Duch proroctví to vysvětluje. Mám za to, že každý výstup úvah by měl být v souladu s Božím slovem – Duchem proroctví. A nechápu, proč je Duch proroctví ignorován, jako zdroj poznání pravdy seslané Bohem pro Boží lid.“

    Ano, pro někoho může být nepochopitelné,že někteří jdou ve výkladu samostatně, třeba jinak, hlouběji, inovativněji atd., než aby pouze přijali komentář – protože bible se vysvětluje sama. Spisy s.Whiteové mohou být nápomocny, ale nejsou konečnou autoritou(jak jasně vyjádřila naše církev prostřednictvím GK) , jak Písmo chápat.S.Whiteová někdy „vysvětluje“ bibli způsobem, který byl používán v její době a na úrovni poznání své doby. Kdyby žila dnes,jistě by zpřesnila své poznání i vyjadřování.Myslím, že i napsala, aby lidé sami v Písmu hledali a nepřebírali pouze myšlenky druhých, včetně ní.
    Pro někoho může být pohodlné přijmout to, jak s.Whiteová okomentovala různé biblické pasáže, ale měla by být tolerance v tom, že jiný nemusí dávat těmto komentářům stejnou váhu.
    Problém je i v tom, že můžeme někdy zůstat zakonzervováni 150 let v názorech adventních průkopníků a ignorovat progres, který v biblickém poznání proběhl. To je vidět i v této diskusi, která začala polemikou nad tím, jak to je s „čtyřnásobnou náhradou“.Je krásné číst, jak různí bratři a sestry pochopili tento text a jaké dávají otázky. Tím se chtějí vyhnout zjednodušujícím nebo neúplným pohledům, které zde někteří prezentují.
    Vše máme zkoumat, spisy E.Whiteové, stejně jako Písmo, které je zdroj poznání a pravdy.To je pak konečnou autoritou a základem pro naši, nebo alespoň mou, víru.

  32. Danny Laufersweiler napsal:

    Odpověď pro br. Faltu: NESNAŽME SE BÝT VYHLEDAVAČI CHYB V PÍSMU NEBO SPISECH DUCHA PROROCTVÍ

    I když oba stejně v souladu s Písmem i E. G. Whiteovou přijímáme učení o myšlenkové (plenární) inspiraci pisatelů Bible (viz 1SM 21), musím odmítnout Tvá vysvětlení jejich výroků, které níže uvádíš.

    EGW si skutečně nepřála být – dle vyjádření jejího syna W. C. Whitea – arbitrem pro odborné historické otázky. To však nutně neznamená, že informace ve vydání Velkého sporu z roku 1888 musela být nutně nesprávná. MOŽNÁ SI SPÍŠE JEN NEPŘÁLA, ABY INFORMACE – O KTERÉ PANOVALY KONTRAVERZNÍ POHLEDY A KTEROU SAMA POVAŽOVALA ZA PODRUŽNOU – BUDILA ZBYTEČNOU POZORNOST ČI SE STALA PŘÍLEŽITOSTÍ KE ZBYTEČNÝM HÁDKÁM. I to je možné vysvětlení faktu, proč se v pozdějším vydání Velkého sporu vyjádřila o zvonu z Bartolomějské noci bez zbytečných specifikací obecněji, a nelze tedy tento její počin vysvětlovat nepřejícně tak, že informaci z předchozího vydání nutně považovala za nesprávnou. Kdo měl někdy příležitost vidět kompletní přehled všech úprav textu, které učinila v novém vydání z roku 1911, tak se mohl přesvědčit, že jde zpravidla o TAKOVÝ TYP NEMNOHÝCH, DROBNÝCH ZMĚN, KTERÉ MAJÍ NAPOMOCI PŘEDCHÁZET MOŽNÝM NEDOROZUMĚNÍM ZE STRANY ČTENÁŘŮ.

    Jiný Tvůj příklad výroku EGW o hvězdách – také není důkazem, že tento výrok je nesprávný či neodpovídá realitě. Pokud čteme skutečně pozorně, tak pravý opak je pravdou. Výrok „měsíc a hvězdy naší sluneční soustavy svítí proto, že odrážejí světlo slunce“(ED 13.14; rovněž také DA 465 nebo GW 50), odpovídá realitě, pokud si uvědomíme, že EGW NEHOVOŘÍ O KTERÝCHKOLI HVĚZDÁCH, ALE O HVĚZDÁCH SLUNEČNÍ SOUSTAVY, na které dopadá svit našeho slunce. Není obtížné zjistit, že i současníci EGW se dobře věděli, že jedinou skutečnou hvězdnou stálicí v naší sluneční soustavě je pouze Slunce samotné, že HVĚZDY O KTERÝCH HOVOŘÍ, JSOU VLASTNĚ PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY. Jednou z důležitých zásad hermeneutiky je přihlížet k literárnímu a historickému kontextu daného výroku (je to žel oblast, ve které kritici EGW obvykle selhávají). Proto je vhodné k pochopení významu a rovněž i k překladu knih EGW používat lexikony pocházející z její doby a zaměřené na tehdejší význam slov. EGW ESTATE za tímto účelem nainstaloval do CD s písemnostmi EGW slovník „Noach Webster’s Dictionary of 1828“ a v něm jsem našel toto:

    „HVĚZDA – 1. zdánlivě malé světelné těleso v nebesích, které se ukáže v noci, nebo když jeho světlo není zakryto mraky nebo ztraceno v jasnější záři Slunce. HVĚZDY JSOU nepohyblivými stálicemi nebo PLANETÁRNÍMI OBĚŽNICEMI. Stálice jsou známy svým trvalým blikotavým zářením, a svým trvalým setrváváním ve stejném postavení ve vztahu k sobě navzájem. Planety se netřpytí (neblikotají), a obíhají kolem Slunce. Hvězdy jsou světy, a jejich obrovské počty vykazují ohromující rozsah stvoření a božské moci.“

    EGW TEDY ŠLO JASNĚ O TO, ŽE PLANETY NAŠÍ SOUSTAVY A TAKÉ I MĚSÍC NEZÁŘÍ VLASTNÍM SVĚTLEM, COŽ BYLA PRAVDA JAK TEHDY, TAK I DNES. Kritici často vznášejí proti EGW námitky stejného typu jako nevěrci vůči biblickým pisatelům, kterým např. vytýkají výroky o tom, že slunce zapadá. Např. výrok “Nezapadej slunce nad hněvivostí vaší“, podrobují nepřejícné kritice pro jeho údajné absolutně protivědecké vyjádření, protože přece každé školní dítě ví, že slunce nikdy nezapadá, že nám to jen zdá. Domnívám se, že z takových postojů daleko více prosvítá účelový zájem vyhledávat chyby, než opravdový zájem o hledání Boží vůle pro náš vlastní život. Nekritizujme a nesuďme Slovo Boží v inspirovaných spisech, ale raději se pokořme a nechejme, aby Slovo Boží mohlo usvědčovat a soudit nás samotné…

  33. Karel Falta napsal:

    Při výkladu citátů E.G.W. je potřeba dbát na to, abychom se drželi původního záměru výroku.

    S.H.Haskell E.Whiteové napsal, že on a jeho přátelé by dali více za jediné vyjádření v jejím svědectví, než za všechna historická díla, která mohou sehnat.

    E.Whiteová ale nikdy netvrdila, že jí Pán ukázal každý historický detail. Z historických knih přímo opisuje pasáže, které považuje za výstižné. Záměrem jejich knih totiž nebylo podat přesné historické poznatky, ale přivést lidi ke Kristu.

    Příkladem je zpochybnění její výpovědi o zvonu, který dal signál k zahájení vraždění protestantů při Bartolomějské noci v r.1572. Ve vydání knihy Velké drama věků z r. 1888 se na straně 272 zmiňuje o tom, že začátek masakru oznámil zvon v paláci Karla IX., ale pozdější historici namítali, že to byl ve skutečnosti zvon kostela St.Germain stojící na protější straně ulice, zatímco dějepisci tvrdili, že to byl zvon Justičního paláce. Co udělala s. Whiteová? Napsala snad prohlášení, že její výrok je inspirovaný a že je tedy pravda na její straně? Ne! V revidovaném vydání knihy Velké drama věků z r.1911 je onen výrok ohledně zvonu uveden ve zjednodušené podobě: „Zvon vyzvánějící v noci umíráčkem, byl povelem k vraždění.“ (GC 272) Neuvádí se který zvon to byl, protože to není důležité.

    Co tím chci říci? Že E.G.W. nebyla inspirována v každém slově, ale v hlavní myšlence.

    Mohl bych uvést další příklad z pera E.G.W. – „Můžeme sledovat linii světových učitelů až na samý počátek lidských dějin. Avšak Světlo bylo před nimi. Stejně jako měsíc a hvězdy naší sluneční soustavy svítí proto, že odrážejí světlo slunce, tak i učení velkých světových myslitelů je pravdivé, pokud odráží paprsky Slunce spravedlnosti. (ED 13.14)

    Jak dnes víme, zář hvězd není způsobena sluncem. Svědectví sestry, ale není vědeckou prací v oblasti kosmu. Záměrem tohoto citátu nebylo ukázat lidem, co způsobuje zář hvězd, ale záměrem bylo ukázat na to, že Bůh je nejvyšším zdrojem veškeré pravdy.

    Podobně nemusejí být pravdivé její výklady biblických textů. V principu ano, ale ne v detailech.

    Danny, nevím, co byla hlavní myšlenka v kontextu, ve kterém se nachází Tebou uvedený citát (EGW, ST June 11, 1896, par. 7), takže se k němu nemohu vyjádřit.

    Vysvětlení, že Zacheus zvolil pod působením Ducha svatého čtyřnásobnou náhradu právě proto, že jeho obvyklým vyděračským lupem mohly být ovce, je spekulace, která mně osobně nezní věrohodně.

  34. Jiří Pospíšilík napsal:

    Já mnohdy nechápu, proč kazatelé a jiní členové naší církve v kázáních a komentářích různě filozofují nad textem Bible, když Boží slovo – Duch proroctví to vysvětluje. Mám za to, že každý výstup úvah by měl být v souladu s Božím slovem – Duchem proroctví. A nechápu, proč je Duch proroctví ignorován, jako zdroj poznání pravdy seslané Bohem pro Boží lid.

  35. Danny Laufersweiler napsal:

    Odpověd br. Faltu:

    Reakce a odkazy sestry Daniely, že výrok Zacheův numericky odpovídá některým právním starozákonním ustanovením o čtyřnásobné náhradě škody, byly zcela na místě, protože si správně všimla, že není možno kategoricky tvrdit, že:

    „Správne podľa predpisu by mal totiž vrátiť tým, ktorých okradol PRESNĚ TOĽKO, koľko si neprávom a podvodne privlastnil. Nie menej, ale URČITĚ NIE VIAC. NIKTO nemal právo žiadať, aby VRÁTIL AJ TO, ČO NEVZAL.“ (komentář v záhlaví)

    Ve světle odkazů sestry Daniely se takové kategorické tvrzení skutečně jeví jako jednostranné a ukázalo se, že Písmo samo nabízí vhodnější vysvětlení, než že ze strany Zachea šlo o „porušenie stanovených noriem“. (komentář v záhlaví)

    Byl to jistě Duch svatý, který usvědčil Zachea z hříchu krádeže, a proto příliš nepřekvapuje, že Zacheus je veden k náhradě k právě takové škody, jež je v numerickém souladu s některými místy starozákoních ustanovení, které Duch svatý v minulosti nechal napsat, aby podle nich byli souzeni přistiženi zloději. Nejvíce pravděpodobné tedy je, že Zacheus zvolil pod působením Ducha svatého čtyřnásobnou náhradu právě proto, že jeho obvyklým vyděračkým lupem mohly být ovce. To by ukazovalo na to, že jej tedy darovaná MILOST nevedla k porušování „stanovených noriem“, ale naopak k jejich naplňování. V předchozím komentu níže jsem doložil, že inspirovaný posel Páně potvrdil, že „TAKOVÝMTO JEDNÁNÍM ZACHEUS NÁSLEDOVAL PRÁVĚ TY POKYNY, KTERÉ DAL HOSPODIN V PÍSMECH STARÉHO ZÁKONA.“ (EGW, ST June 11, 1896, par. 7)

  36. Marian napsal:

    Pokiaľ ide o osobu samotného Zachea, trochu mi vadí, že sa na neho pozeráme ako na zlodeja (i keď článok „Milosť porušuje predpisy … „ to priamo netvrdí, ale zdá sa, že predpokladá). Ja si skôr myslím, že Zacheus ponúkol až štvornásobok okradnutým práve preto, lebo nikoho neokradol (alebo si toho aspoň nebol vedomý). Preto používa podmieňovaciu spojku „ak“: „Ak som niekoho v niečom oklamal, vraciam štvornásobne.“ (Predpokladám, že gramatika pôvodného textu pripúšťa aj takýto podmieňovací význam jeho prehlásenia.).
    Ani v biblickom texte sa priamo nepíše, že bol zlodej, dozvedáme sa len, že bol nad colníkmi a bol bohatý.
    A matematika tiež neposkytuje veľký priestor pre jeho kradnutie:
    Predpokladajme že jeho celkový majetok má hodnotu 100 Kč. Polovicu dáva chudobným, o tom nie je pochýb, takže mu zostane 50 Kč. Iba z tohto môže vyplatiť okradnutých. A keďže ponúka štvornásobok, tak najviac štvrtina tohto zostatku môže byť ukradnutá, to je 12,50 Kč. Táto suma tvorí len 12,5 % jeho celkového majetku. Ak by mal nakradnutého viac, nebol by schopný vrátiť štvornásobok, a teda by bol klamár. Preto je nesprávna predstava, že je zlodej a že možno všetok jeho majetok (alebo aspoň väčšina) je nakradnutá.

  37. Karel Falta napsal:

    Danielo,
    můj dotaz směřoval spíš na Dannyho Laufersweilera, ale děkuju za reakci.
    Na poznámky pod čarou bych moc nespoléhal, ne vždy jsou tzv. košer.

  38. Daniela napsal:

    Dobrý deň, naozaj som nechcela, aby sa viedli také napádajúce diskusie…nikoho som nechcela nahnevať, ani uraziť… Len by som chcela povedať, že naozaj sa dá Bibliou „skoro“ všetko vysvetliť, obhájiť a nariadiť. A to či jedným veršom alebo viacerými. Tým myslím aj svoj názor…
    Pod veršami sú totiž nejaké tie „odkazy“ na podobné verše a keď študujeme Bibliu tak sme povzbudzovaní k tomu, aby sme si vyhľadali všetky podobné verše, ktoré nejako s daným veršom súvisia. U Luk 19,8 sú to odkazy na: 2 Moj 22,1 a Ez 33,15. Tak som si to tak nejak dala dokopy….ak to nepasuje, tak si to v Biblii vyškrtnem 
    „Ak ma milujete budete zachovávať moje prikázania“ (Ján 14,15)…niekedy si to „vyžaduje“ až 4x viac ako len „oko za oko a zub za zub“… (a podľa 1 Ján 5,3 to nie je ťažké)… (Ale to je tiež len môj názor, ja to chcem tak robiť, a ak to nie je správne, tak sa nechám poučiť … )

  39. Karel Falta napsal:

    Když jsem četl dedukce o tom, že nakradený majetek se vrací podle vzoru nakradených ovcí, tak jsem si říkal: „Proč zrovna podle ovcí a proč ne podle býků?“

    Tudíž mám v podstatě stejné dotazy jako Daniel z 20. 12. 2014

  40. Daniel napsal:

    Děkuji bratře Mikuláši za inspirativní článek.

    k diskuzi:
    Ve Starém zákoně existuje několik různých textu o trestu pro toho kdo si přivlastnil něco co není jeho. Nelze vzít jeden verš a tvrdit tak to říká Bible. Tedy vlastně lze (ono lze s Bibli dělat leccos), ale pak už to nejsou slova Písma ale tvrzení mluvčího či pisatele, které on vydává za Boží slovo. Dovolte několik ukázek, které tu ještě nebyly citovány.

    Jákob například pod vlivem emocí říká svému tchánovi: „Ale u koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu! Před našimi bratry si prohlédni všechno, co mám, a vezmi si své.“ A Bible pak dodává „Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.“

    Například je tu text o ukradení člověka Exodus 21:16 Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít.

    Pak o zloději, který je přistižen při vloupání: Exodus 22:1-3 Jestliže je zloděj přistižen při vloupání a je zbit, takže zemře, nebude lpět krev na tom, kdo ho ubil.Jestliže se to však stane po východu slunce, krev na něm bude lpět. Zloděj musí poskytnout plnou náhradu. Jestliže nic nemá, bude prodán za hodnotu ukradeného. Jestliže se u něho vskutku nalezne to, co ukradl, živé, ať je to býk či osel nebo ovce, poskytne dvojnásobnou náhradu.

    Od šestého verš téže kapitoly se říká: Když někdo svěří svému bližnímu k opatrování stříbro nebo předměty a ty budou z domu toho muže ukradeny, poskytne zloděj, bude-li přistižen, dvojnásobnou náhradu. Jestliže zloděj nebude přistižen, bude majitel toho domu předveden před Boha, zda sám nevztáhl ruku po výtěžku práce svého bližního. Jestliže mu však bylo skutečně ukradeno, poskytne majiteli náhradu.

    Takže suma sumárum. Starý zákon pouze jeden text o jednání s tím kdo kdo si přivlastnil něco co mu nepatří. Od trestu smrti až po zub za zub. Chtěl bych se zeptat Dannyho a Daniely, proč zrovna text, který citujete vy, by měl být tím hlavním, které určuje jakým způsobem měli lidé ve SZ jednat s těmi, kteří si přisvojili něco co jim nepatřilo?

  41. Zdeněk Lukšík napsal:

    „Milost porušuje předpisy“ – stojí za to o tom přemýšlet, nebo ji pošlapat nesmyslným komentářem? (Já o voze a ty o koze.)
    Pokud má níže uvedený komentář „pravdu“ tak bych musel přestat věřit v Boha. V Novém Zákoně Ježíš Kristus představuje Boha – jak? Jaký je Bůh Starého Zákona, že usmrcuje narozené dítě, aby potrestal Davida? Je to pravda, že Bůh ve Starém Zákoně je tak krutý. Pokud výkladem SZ dospějeme k tomu, že se Bůh začne jevit, jako krutý a bezcitný, jaký trest si potom zasloužíme, pokud takový není a představíme ho tak krutě? Jak může komentátor zaměnit lidský život za ovci nebo býka, proč zvolil příklad ovce a ne býka? Nebylo by 5x – spravedlivější, důslednější? Proč Bůh trestá jeho děti a netrestá skutečného hříšníka Davida? Je Bůh spravedlivý, když trestá jiného za hříchy druhých? Řešíme ovce, býky, koze, slepice, nebo lidský život, jak to můžeme směšovat? Byl právní systém SZ o tom, že to můžeme tak klidně zaměnit? Ukažte mi v tom právním systému SZ, kde je napsáno, že když zabijete člověka tak je spravedlivý trest zabit vám čtyři syny? Proč Bůh nechává stavět útočištná města? Protože souhlasil s krevní mstou? Nepoznat Ježíše Krista, Božího Syna, toho který vedl Izraelský národ, znamená, že nám vyjdou z komentářů dva Bohové. Jeden je krutý a druhý laskavý a milosrdný. Mám za to, že výklad SZ je ještě složitější a není možné to pár větami vyřešit.
    Druhá záležitost je NZ a to co chce ev. Lukáš říci o Zacheovi. Šťastně nešťastné rozdělení na kapitoly a verše. Na jednu stranu jednoduchost v hledání. Na druhou stranu nás neopatrnost může zavést na scestí. Záměr lze postihnout když si všimne čtenář verše Luk.18,9 a dočte až na závěr textu v 19 kapitole pasáž o Zacheovi Luk. 19, až po 10 verš. Ilustrace „dva modlitebníci“ jeden z předních mužů „bohatý mládenec“ a „Zacheus“. Jeden není schopen podělit se s chudými a druhý rozdává s radostí chudým polovinu a poškozeným čtyřikrát. Kdo z nich prožíval nádheru Boží milosti a kdo z nich se držel pouze litery? Nemůže se to stát i tobě? A je to na tobě čtenáři bible jestli to začneš pitvat a nebo budeš vnímat ucelené myšlenky. Tragedie je možná v tom, že někteří reagují podrážděně na slovní spojení „porušovat“ a „zákon“. „Ochráncům Zákona“ může unikat záměr a pak může dojít k nesmyslné obhajobě zákona.

  42. Danny Laufersweiler napsal:

    STANOVISKEM EGW JE, ŽE ZACHEUS PŘÍSLIBEM ČTYŘNÁSOBNÉ NÁHRADY JEDNAL PODLE HOSPODINOVÝCH POKYNŮ ZAZNAMENANÝCH VE STARÉM ZÁKONĚ

    Nejprve nesmí být přehlédnuto, že David výrokem o čtyřnásobné náhradě rozhodl JAKO SOUDCE ZA PŘESTOUPENÍ BOŽÍHO ZÁKONA. Král byl v Izraeli vrchním soudcem (konec konců úřad krále si lid vymohl právě proto, že byl zklamán zvrhlými soudci – 1S 8, 3-5). Komentátoři Písma běžně upozorňují na fakt, že příběh, který Nátan vypravuje „má zasáhnout Davidův SOUDCOVSKÝ CIT a smysl pro spravedlnost. Král je přece PRVNÍ SOUDCE V ZEMI. Příběh Davida pobouří. Ve svém spravedlivém hněvu vynáší trest smrti nad boháčem a STANOVÍ NÁLEŽITOU NÁHRADU ŠKODY (SROV. EX 21, 37).“ /“Výklady ke SZ II.“, Starozákonní překladatelská komise ČEPu, 1996, str. 297/ NÁLEŽITÁ náhrada ZA UKRADENOU OVCI byla uvedeného textu Božího zákona tato: Ex 21, 37 – „KDYŽ NĚKDO UKRADNE býka či OVCI A PORAZÍ JI NEBO PRODÁ, NÁHRADOU DÁ pět býků za býka a ČTYŘI OVCE ZA OVCI.“

    EGW upozorňuje, že SMRT ČTYŘ SYNŮ BYLA DŮSLEDKEM DAVIDOVA HŘÍCHU: “Zaplatí čtyřnásobně,” tak zněl rozsudek, který David nevědomky vynesl nad sebou samým, když vyslechl podobenství proroka Nátana. A podle rozsudku, který vynesl sám nad sebou, byl také souzen. Čtyři z jeho synů museli zemřít a ztráta každého z nich byla důsledkem otcova hříchu.“(PP 727)
    Dle 2S 12,14-18 PRVNÍ – NOVOROZENEC – ZEMŘEL DÍKY HOSPODINOVU PŘÍMÉMU ZÁSAHU, což EGW komentuje takto: „David se chvěl hrůzou, aby ho za jeho vinu nestihl bez odpuštění NÁHLÝ SOUD BOŽÍ. Skrze proroka však slyšel poselství: „Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš.“ SPRAVEDLNOSTI VŠAK MUSELO BÝT UČINĚNO ZADOST. ROZSUDEK SMRTI BYL PŘENESEN Z DAVIDA NA DÍTĚ JEHO HŘÍCHU. Tak se králi dostalo příležitosti k pokání. Utrpení a smrt dítěte jako součást trestu byly mnohem trpčí, než by bývala mohla být jeho vlastní smrt… Dopadla na něho PRVNÍ RÁNA JAKO TREST, který sám uznal za spravedlivý.“(PP 722.723) DALŠÍ TŘI SYNOVÉ byli usmrcení násilnou smrtí rukou jiných lidí – prvorozený Amnón, jež znásilnil svou sestru Támar byl zabit služebníky Abšalóma (2S 13:28n), dále rovněž ti synové, kteří se pokusili uchvátit královskou moc – Abšalóm (2S 18:14) a Adónijáš (1Kr 2:24.25) – a o těchto případech smrti skutečně platí, že „Bůh PONECHAL VĚCEM PŘIROZENÝ PRŮCHOD, což Davida zasáhlo jako přísný TREST.“ (PP 724)
    To, že smrti novorozence a dalších tří Davidových synů bylo docíleno rozdílným způsobem (metodami působení), však nic nemění na základním faktu, že David sám nad sebou vynesl rozsudek na základě trestních zásad Božího zákona – „Na svém vlastním životě David poznal, jak tvrdá je cesta toho, jenž se odvrátí od Boha. POCÍTIL TREST ZA PORUŠENÍ ZÁKONA a sklidil plody hříchu.“ (PP 750)

    V časopise „The Signs of the Times“ navíc inspirovaný posel výslovně upozorňuje, že čtyřnásobnou náhradou Zacheus následoval Hospodinovy pokyny v Písmech Starého zákona, přičemž v této souvislosti výslovně cituje Davidova slova o čtyřnásobné náhradě: „… a pokud jsem vzal něco od kohokoli díky falešnému obvinění, nahradím jej čtyřnásobně.“ TAKOVÝMTO JEDNÁNÍM ZACHEUS NÁSLEDOVAL PRÁVĚ TY POKYNY, KTERÉ DAL HOSPODIN V PÍSMECH STARÉHO ZÁKONA, a ukázal se být vykonavatelem slov Kristových. Když celníci přišli, aby byli Janem pokřtěni v Jordánu, zeptali se: „Co máme činit? A řekl jim: Nevybírejte víc než to, co je ustanoveno.“ Čtyřnásobným nahrazením toho, co získal vyděračstvím, Zacheus následoval slovo proroka, když vyřkl: „Ovečku nahradí čtyřnásobně, protože on udělal tuto věc, a protože neměl soucit.“(2S 12,6). Ježíš rozpoznal jeho upřímné pokání, a přijal jeho dílo nápravy.“ (EGW, ST June 11, 1896, par. 7)

  43. Zdeněk Lukšík napsal:

    Někdy se mi stává, že se vracím k některým zamyšlením. Nejen na těchto stránkách. S odstupem času je možné promýšlet myšlenku puštěnou mezi nás. „Milost porušuje predpisy.“ Někoho pozvedává k důvěře v Boha. „Jiného ke kontrole nějakého dogmatu v jeho hlavě.“ Četl jsem článek v PP727- Vzpoura Absolonova. Zvláštní je, že jsem tam nenašel tvrzení EGW o zákonu Mojžíšově „čtyři za jedna“. Naopak je tam napsáno: „…nechal Hospodin událostem přirozený chod…..“ (úmyslně neudávám stranu a odstavec, aby čtenář přečetl celý článek a nenechal si vymývat mozek). Jak lehce se dá obejít záměr pisatele.
    Nechápu spojitost mezi podnikáním Zachea a navraceni dobytka. Nikde jsem se nedočetl, že by Zacheus kradl dobytek. Text v Mojžíšových knihách říká 5 nebo 4, ale také dvojnásobná náhrada, oko za oko…., na jiném místě je požadováno dát odškodné a k tomu navíc pětinu….(možná jsou i jiná místa s čísly) Na co, asi myslel Zacheus, více na „zákon“ nebo na tu Milost, kterou prožíval? Takže, pro mě je „Milost porušuje predpisy….“ myšlenka hodná prožívání“ (to se dá prožít jen s Kristem v srdci, ne na jazyku). Pokud ji ale neprožívám musím vyrukovat ze zákonem, musím se bránit. Já že bych měl dát více? To nikdy – jen do výše zákona, spravedlnosti je přece potřeba učinit zadost). Jak se, ale pak projeví milost v mém život?

  44. Danny Laufersweiler napsal:

    PROČ ZEMŘELI ČTYŘI DAVIDOVI SYNOVÉ…

    Text 2M 22,1 (Kral.), který výše uvádí Daniela (v ČEPu 2M 21,37) o náhradě čtyř ovec za jedinou ukradenou, je mimo jiné zajímavý tím, že na základě něj se sám odsoudil i král David, když mu prorok Nátan povyprávěl příběh o ukradené jediné ovci. První odstavec 72. kapitoly knihy „Patriarchové a proroci“ k tomu uvádí docela děsivý – a myslím že i často přehlédnutý – postřeh o Božím spravedlivém soudu, jež se podle pravidla „čtyři za jednu“ naplnil:

    “Zaplatí čtyřnásobně,” tak zněl rozsudek, který David nevědomky vynesl nad sebou samým, když vyslechl podobenství proroka Nátana. A podle rozsudku, který vynesl sám nad sebou, byl také souzen. Čtyři z jeho synů museli zemřít a ztráta každého z nich byla důsledkem otcova hříchu.“(PP 727)

  45. Daniela napsal:

    Izraeliti mali podľa Mojžišových zákonov nahradiť to, čo ukradli buď päťnásobne alebo štvornásobne…takže Zachej podľa všetkého neporušil predpisy, dokonca by som povedala, že sa presne podľa nich zachoval…a to „asi“ z tej veľkej radosti, že Pán chcel ostať v jeho dome a neopovrhol ním. (1 Moj 22,1) 🙂

Zanechej komentář