Výzva výboru GK k hlasovaniu o ordinácii žien

Téma: Různé vydal:

Výzva a ocenenie administrátorov Generálnej konferencie a jednotlivých divízií adresované všetkým cirkevným zložkám a členom týkajúce sa hlasovania o ordinácii žien na Generálnej konferencii.

Podstatou všetkých kresťanských vyznaní je osobný vzťah s Kristom, vernosť jeho Slovu a vzťahy v kresťanskom spoločenstve, ktoré odrážajú Kristov život. (Ján 17,3.17.20.21; 1 Ján 4,7.11) Na ceste viery  však môžu nastať chvíle, keď aj odovzdaní kresťania majú rozdielne názory. (Sk 6,15) Tieto okolnosti si vyžadujú vzájomný rešpekt, pozorné načúvanie, hlboké pochopenie a podriadenie vedeniu Ducha Svätého k jednote. (Ef 4,31.32)
Určite to platí aj o hlasovaní o ordinácii žien, ktoré sa uskutočnilo 8. júla 2015 na zasadnutí Generálnej konferencie v San Antoniu. Aj keď si uvedomujeme naše rozdiely, vyjadrujeme vďačné ocenenie zložkám a členom cirkvi za to, ako prijali rozhodnutie celosvetovej cirkvi.

 Znovupotvrdenie úlohy žien

Znovupotvrdzujeme, že Duch Svätý dáva dary všetkým veriacim a že ženy hrajú dôležitú úlohu v živote cirkvi (Joel 2,28; 1 Kor 12,11.18). Ich odovzdanie, obdarovanie a talenty sú požehnnaním pre celé Kristovo telo. Výsledok hlasovania v San Antoniu nemení pochopenie úlohy ženy v živote, poslaní a praxi cirkvi ako ho podporuje Cirkevný poriadok a podčiarkujú Pracovné predpisy Generálnej konferencie a divízií.
Zbožné, Duchom naplnené ženy sú mocným svedeckým nástrojom pre Krista a Duch Svätý ich používa tak, aby sa významnou mierou podieľali na budovaní jeho kráľovstva.

Poďme dopredu spojení v misii

Cirkev adventistov  siedmeho dňa je celosvetové spoločenstvo, ktoré spája Duch Svätý prostredníctvom odovzdania Kristovi, vzájomne prijaté biblické vieroučné body, spoločné poslanie a svetová organizačná štruktúra (Zj 12,1; 14,6.7.12) Výsledky zasadnutia Generálnej konferencie a odsúhlasené predpisy sú dohodami, ktoré telo Kristovo vzájomne spájajú. Apelujeme na všetky organizačné zložky, aby rešpektovali rozhodnutie, ktoré vzišlo zo zasadnutia celosvetovej cirkvi, pretože všetky jedostranné a nezávislé rozhodnutia v protiklade k odhlasovanému výsledku vytvárajú priestor pre roztrieštenosť a rozdelenie. Naliehavo žiadame všetky zložky, aby úzko spolupracovali s administratívou svetových divízií a usitili sa, že všetky kroky sú v súlade s odsúhlasenými smernicami a posilňujú celosvetovú jednotu cirkvi a poslanie, ktoré nám bolo zverené zhora. Vo svetle naliehavosti času a naplňajúcich sa biblických proroctiev pozývame všetky cirkevné zložky a členov cirkvi, aby sa k nám pripojili v pokračujúcom budovaní vzťahov odrážajúcich Kristovu povahu, vo vzájomnom rešpekte, vernosti Písmu a zameraní na jeden cieľ , ktorým je dokončenie jeho prorockého poslania zvereného Cirkvi adventistov siedmeho dňa. Chceme podporovať globálnu jednotu kvôli globálnemu poslaniu pri hlásaní večného evanjelia trojanjelského posolstva a pripraviť tak ľudí na Kristov príchod. (Zj 14,6-12)

2 Komentáře

2 Komentáře k článku “Výzva výboru GK k hlasovaniu o ordinácii žien”

  1. Zdeněk L. napsal:

    Br. Pavlíku, několikrát jsem četl prohlášení z výboru GK.
    Nerozumím souvislosti mezi následující větou a veršem.
    „Na ceste viery však môžu nastať chvíle, keď aj odovzdaní kresťania majú rozdielne názory. (Sk 6,15)“
    Naopak nacházím např. Sk.15,36-41 jiný příběh a ten nepotvrzuje chápání jednoty na GK.

  2. Milan Müller napsal:

    Zdál se mi sen a jak to v některých bláznivých snech bývá, ocitl jsem se v USA, a četl koncept závěrečného projevu, který měl být přednesen na konferenci GK v San Antoniu. Divné bylo, že byl psán v češtině, ale to mi došlo až po procitnutí…
    … Zajisté to neznamená, že Generální konference zahrnula všechna témata týkající se ordinace žen, ale snažila se je podat ve světle evangelia, naší tradice, odvolávající se na Písmo svaté, s přihlédnutím k dílu Ducha proroctví a stosedmdesátiletým dějinám církve, objevit v nich radost naděje, aniž by upadla do laciného opakování toho, co je neoddiskutovatelné anebo co bylo už řečené.
    Zajisté to neznamená, že nalezla vyčerpávající řešení všech těžkostí a pochybností, které vyzývají a ohrožují postavení žen v církvi, ale kladla tyto těžkosti a pochybnosti do světla víry, pozorně je zkoumala a vyrovnávala se s nimi beze strachu a aniž by strkala hlavu do písku.
    Znamená to, že pobídla všechny, aby pochopili důležitost stejné důstojnosti muže a ženy založeného na jednotě v Kristu a docenili ji jako zásadní fundament společnosti, lidského života i církve.
    Znamená to, že naslouchala a umožnila naslouchat hlasům mužů i žen a také duchovních vůdců církve, kteří přišli do San Antonia a nesou na svých bedrech tíži i naděje, bohatství a problémy našich sester v Kristu ze všech částí světa.
    Znamená to, že podala důkaz životnosti církve, která nemá strach otřást uspaným svědomím anebo si špinit ruce vášnivou a otevřenou diskusí o postavení a ordinaci žen.
    Znamená to, že se snažila vidět a číst realitu, ba reality dneška Božíma očima, aby zapálila a osvítila plamenem víry srdce lidí v této neutěšené dějinné chvíli, v sociální, ekonomické a morální krizi a převažující negativitě.
    Znamená to, že všem dosvědčila, že evangelium zůstává pro církev živým zdrojem věčné novosti, oproti těm, kdo z něj činí mrtvé doktríny, jimiž kamenuje druhé.
    Znamená to, že obnažila uzavřená srdce, která se často skrývají dokonce za církevním učením anebo za dobrými úmysly, usazují se na Mojžíšovu katedru, odkud někdy nadřazeně a povrchně posuzují obtížné případy a zraněné ženy.
    Znamená to, že prohlásila církev Adventistů za církev chudých v duchu a hříšníků hledajících odpuštění; nikoli jenom spravedlivých a svatých, nýbrž těch spravedlivých a těch svatých, kteří se cítí chudými a hříšnými.
    Znamená to, že se snažila otevřít horizonty, překonat konspirativní hermeneutiku či uzavřenost perspektiv, bránit a šířit svobodu dětí Božích, předat krásu křesťanské novosti někdy zakrytou vráskami archaického jazyka nebo prostě nesrozumitelnou.
    Na této konferenci byla svobodně vyjádřena různá mínění – někdy bohužel metodami ne právě laskavými – a zajisté obohatila a oživila dialog, nabídla živý obraz církve, která nepoužívá „předem připravené vzorce“,ale čerpá z nevyčerpatelného zdroje svojí víry, živé vody, která tiší žízeň vyprahlých srdcí.
    A s výjimkou dogmatických otázek jasně definovaných věroučnými články jsme také viděli, že to, co se zdá normální zástupcům jednoho kontinentu, může být podivné, ba téměř skandální pro zástupce druhého kontinentu; to co je považováno za pošlapání práva v jedné společnosti, může být samozřejmým a nedotknutelným předpisem v jiné; to co je pro některé svoboda svědomí, je pro druhé jenom zmatek. Kultury jsou vskutku velmi odlišné a každý všeobecný princip má zapotřebí inkulturace, pokud má být dodržován a používán.
    Mluvíme o inkulturaci, jako o „vnitřní transformaci autentických kulturních hodnot prostřednictvím integrace do křesťanství a o zakořenění křesťanství do různých lidských kultur.“ Inkulturace neoslabuje pravé hodnoty, nýbrž dokazuje jejich pravou sílu a autenticitu, poněvadž se neměně přizpůsobují a dokonce pokojně a postupně proměňují různé kultury.
    Viděli jsme také v bohatství našich odlišností, že výzva, před níž stojíme, je stále tatáž: zvěstovat evangelium dnešnímu člověku, bránit rovnost postavení žen i mužů před Hospodinem, navzdory všemi ideologickým a individualistickým útokům.
    A aniž bychom upadli do nebezpečí relativismu anebo démonizace druhých, snažili jsme se plně a odvážně obsáhnout Boží dobrotu a milosrdenství, které přesahuje naše lidské kalkulace a netouží po ničem jiném, než aby „se všichni lidé zachránili“ (1Tim 2,4).
    Zkušenost konference nám také umožnila pochopit, že pravými obránci adventismu nejsou ti, kdo brání literu, ale ducha; nikoli ideje, ale člověka; nikoli formulace, nýbrž nezaslouženost Boží lásky a Božího odpuštění. To nijak neznamená umenšovat důležitost formulací, zákonů a božských přikázání, nýbrž vyzdvihovat velikost pravého Boha, který s námi nejedná podle našich zásluh, ani podle našich skutků, nýbrž jedině podle bezmezné štědrosti svého Milosrdenství….
    Pokud se laskavý čtenář domnívá, že text je směsí fabulace a plagiátorství, že byl určen pro jiné řečníka, jinou konferenci a jiné téma, má nejspíše pravdu. Ale tak už to ve snech bývá…

  3. Tomáš Plechatý napsal:

    ,,This process has unfortunately undermined some of my trust in the General Conference.“

    Tento proces naneštěstí podkopal trochu/část/něco z mé důvěry v Generální konferenci.

    Předpřítomný čas znamená, že podkopání způsobilo něco v minulosti, ale výsledek přetrvává do současnosti.

  4. Zdeněk Lukšík napsal:

    Informace nebo deformace
    a neb jak nebýt zmítaný větrem informací? 🙂

    Ne každý má možnost dosáhnout na původní informace. Častěji se
    k běžnému člověku dostane informace v podobě obchodu „second hand“.
    Každý z nás se snaží „koupit“ (dosáhnout) na „zaručené“ informace
    a pak je začneme „prodávat“ dál.
    Pokud se jedná o informaci v jiném jazyce, pak je to ještě složitější.
    V případě překladu se jedná vždy o výklad. Dva překladatelé mohou
    přeložit jeden dokument a v několika málo slovech mohou použít jiná
    česká slova a význam je posunut „doleva či doprava“?

    Otázkou stále zůstává jestli odmítnutí nebo přijetí ordinace žen je prvek
    jednotící nebo rozkladný. Pokud si v církvi jednotlivci neujasníme co je
    skutečně to co Jednotí, tak vždy bude napětí a nevraživost.
    Nikde jsem nečetl, že by se Kristovy následovníci jednomyslně „tříštili“
    na „muže a ženy, bohaté a chudé, Židy a Řeky“. Pokud je v NZ takový
    záznam, tak vždy je předmětem pokárání.

    Za nezávislý web považuji ten, kde je zřejmé, že „majitel“ webu poskytuje
    prostor pro diskuzi nestranně. A tam, kde ten prostor není…?
    Existují webové stránky, jejichž cílem je jednostranná masáž –
    vymývání mozků.B-)

    Najdou se tu prosím ti, kteří (ochotní) přeloží níže uvedenou větu?
    Mohou ji poslat i na email, pokud bude více překladatelů, tím lépe.
    Pokud se někteří vyjádří, budu jen rád.

    This process has unfortunately undermined some of my trust in the General Conference.

  5. Daniel napsal:

    Další zajímaví zpráva je, že 20 října Washingtonská unie rozhodla, že v jejím rámci ti kdo mají kazatelské pověření (tj. i ženy) smí křtít atd. v rámci svého distriktu(a teď si nejsem jist jestli jde o okrsek nebo sbory v nichž je pověřen službou). Mimo to smí udělat jen s povolením. (Zdroj Spectrummagazine.org)

  6. Jiří Tomášek napsal:

    Možná stojí za to tady uvést příklady některých zdrojů informací o dění v církvi, kromě oficiálních stránek jednotlivých církevních organizačních složek. Věřím, že mnohým (byť asi jen jazykově znalým) přinesou povzbuzení, podobně jako mě. Obě stránky uvádí, že je provozují nezávislí adventističtí žurnalisté a mají za cíl především poskytovat prostor pro diskuzi a přinášet aktuality z celého světa. Lze tu nají komentáře k aktuálnímu dění a otázkám i velmi podnětné komentáře a analýzy. Rozhodně se nejedná jen o nějakou negativní kritiku. Pro mě osobně jsou stránky důkazem, že diskuze v církvi se vede, jsou zde stále lidé, kteří věci promýšlí a naše poselství aktualizují, zápasy se nevzdávají a Hospodin není mrtev 🙂
    spectrummagazine.org
    atoday.org

  7. admin napsal:

    Asi by sa o tom dalo napísať viac, ale stručne možno povedať, že dve únie (Nórska a Dánska) sa po GK rozhodli zo solidarity k ženám kazateľkám zrušiť ordináciu ako zaužívanú prax cirkvi. Holandská únia sa tak rozhodla už v roku 2013 a po GK svoje rozhodnutie potvrdila. Severonemecká únia pripravuje na január oficiálnu reakciu a jej predseda mi sľúbil, že mi ju pošle v predstihu:-) Talianska únia vyjadrila pomerne vyhranené stanovisko voči hlasovaniu na GK a tiež zvažuje praktické administratívne kroky ako reakciu na uvedené hlasovanie. Zaujímavý je postoj deviatich učiteľov na Andrews, ktorí odmietli predĺžiť svoje poverenie oridnovaných kazateľov a chcú mať zo solidarity so ženami kolegyňami len kazateľské povolenie, čo znamená, že nebudú môcť vykonávať zodpovednosti vysväteného kazateľa. Tento typ solidarity sa bude asi šíriť aj naďalej nielen v Európe, ale aj v iných častiach sveta. Snažia sa rešpektovať rozhodnutie GK, nebudú vysväcovať ženy, ale ani mužov.

  8. Pavel napsal:

    Velmi děkuji Jiřímu Tomáškovi a Milanu Millerovi za částečnou odpověď na mou otázku, i když oni ji nemohly vidět dříve než reagovali na téma této diskuse. (Příspěvky čekaly na schválení admina). Je vidět, že víte více o reakcích některých unií na výstup GK ohledně žen – kazatelek. Bylo by možné připojit odkaz či více osvětlit, v čem spočívají ty reakce? Jaké je realita? Minimálně v evropě. Děkuji moc.

  9. Milan Müller napsal:

    Mám za to, že někdo nevidí kauzu vysvěcení žen na kazatele jako „signální výstřel“ rozdílného vnímání důrazů v adventismu a domnívá se, že hluboké rozdělení je možné překonat chlácholivými slovy o jednotě místo hledání obsahu „svobody v Kristu“. Jak má vypadat misie, když se, kromě ordinace žen, nedokážeme shodnout na tom, co je náplní „věčného evangelia a trojandělského poselství“? Míníme tím poselství o milujícím Bohu, Tvůrci, který se obětuje v Ježíši Kristu a dává nám příklad pro život následování? Nebo potřebujeme zdůraznit sobotu jako znamení věrnosti (v protikladu s nedělí, znamením odpadnutí) a šelmy, pronásledující věrný ostatek v době konce? Patří do věčného evangelia učení o duchovních darech? Budeme nahlížet na Písmo, jako inspirované Boží Slovo, které je třeba chápat doslovně (případně pod zorným úhlem „menšího světla“)? Dalo by se pokračovat mnoha dalšími tématy…
    K vysvěcení žen: Kromě známých postojů Nizozemí , Dánska, Norska (nejnověji několika profesorů Andrews University) se v poslední době k rozhodnutí GK vyjádřila také Itálie, důrazným nesouhlasem s postupem a závěry GK. To, že hlasování GK bylo postaveno jako otázka jednoty církve, porušuje svobodu, náboženské cítění i kulturní charakteristiky různých oblastí. Italská unie bude hledat vhodný způsob jednání, kterým vyjádří nesouhlas s diskriminací žen.
    Zbývá odpovědět na otázku, jak se Výzva výboru GK dotýká nás osobně? Myslím si, že v záležitosti ordinace žen bychom měli projevit odvahu, a ve sdruženích, která umožňují sestrám přípravu na službu kazatele, směřovat k „práci v Božím díle“ bez administrativních omezení.
    Sdílení víry, misie, je úkolem od Pána Ježíše Krista. Jak jsme Jej přijali a jak v Něj věříme, tak žijme a zahrňme do toho i ty, kteří v Něj (dosud) nevěří. Myslím, že spíše lokálně, než globálně.

  10. Alan Červenák napsal:

    Přesně tak. Kupředu, zpátky ni krok! 8-(

  11. Pavel napsal:

    Zdravim pěkně,
    copak se v CASD v oblasti ordinaci žen děje, že je třeba takovýchto prohlášení a výzev? Mohl by prosím někdo, kdo o tom něco ví, dát aspoň nástin toho, jak se vypořádávají s rozhodnutím GK na nižších organizačních složkách? Jak se k tomu staví např. na úrovních unií? Pokud je to možné, budu rád za zveřejnění, pokud ne, můžu poprosit na mejl.
    Děkuji Pavel

  12. Jiří Tomášek napsal:

    Tak, a teď si to přeber, milý čtenáři… Škoda, že někde nejsou uveřejněny také další dokumenty – třeba postoje některých evropských unií k této otázce (severní Německo, Holandsko, Norsko, Dánsko, nejnověji Itálie). Tak alespoň zmínka (byť nepřesná) na stránkách církve o posledním zasedání Výboru GK. Abychom si o té naší církevní rodině udělali reálnější představu.

  13. Jan Buršík napsal:

    Jako za komunistů….nebo v EU

Zanechej komentář