Psycholog prožívá koncentrační tábor – tak znie podtitul knihy Viktora E. Frankla, ktorú som dnes dočítal a musím priznať, že dávno som nelistoval v knihe s takým zaujatím. Predslov ku knihe sa začína citátom J.W. Goetheho: „Neexistuje žádná situace, kterou by nebylo možné zušlechtit – buď uskutečněným výkonem, anebo trpělivým snášením.“
Frankl bol známym psychiatrom židovského pôvodu, ktorý strávil niekoľko rokov v koncentráku. Pretože sa mu podarilo prežiť, život v tábore so všetkými jeho absurdnými podobami sa rozhodol opísať očami psychologa. Jeden zaujímavý citát za všetky:
„Jakmile vzklíčí zájem vězňů o náboženství, je nad všechno pomyšlení vroucí. Nově příchozí obyvatel tábora bývá často překvapen, ba otřesen živostí a hloubkou náboženského citění. Nejpůsobivější jsou improvizované modlitby a bohoslužby, které jsme zažívali v koutě baráku nebo v temném, zarýglovaném dobytčím vagoně, v němž jsme byli unavení, hladoví a zmrzlí dopravováni po práci ze vzdáleného pracoviště v promočených hadrech zpět do lágru.“
Dostojevskij kdysi řekl: „Bojím se jen jednoho: nebýt hoden svého utrpení.“ Tato slova mi často procházela hlavou, když jsem poznával ony mučedníky, kteří svým chováním v táboře, svým utrpením i smrtí vydávali svědectví o té nejvyšší, nezadatelné vnitřní svobodě člověka. O nich by se také dalo říct, že „byli hodni svého utrpení“. Podali důkaz toho, že opravdové utrpení je aktivní počin, vnitřní výkon. Duchovní svoboda člověka, kterou mu nelze až do posledního dechu vzít, mu také až do posledního dechu dává příležitost uspořádat svůj život smysluplně… Smysl však nemá jen život tvůrčí a poživačný, nýbrž: má-li život vůbec nějaký smysl, pak jej musí mít i utrpení… Teprve utrpení a smrt činí lidskou existenci úplnou.“
Ak potrebujete načerpať trošku vôle k životu, nezabudnite si knihu príležitostne prečítať. Stojí za to.