Dnes sa mi splnil jeden z mojich snov – počul som Mozartovo Requiem naživo. Sedel som tak blízko komorného orchestra, že som videl huslistom z 1. huslí na noty. Úžasné. Vychutnával a prežíval som každý tón tejto geniálnej hudobnej skladby, ktorú preslávil Formanov film Amadeus. Už dávno som si kúpil CD-čko, ktoré nahrala Berlínska filharmónia vedená špičkovým dirigentom Herbertom von Karajanom, a z času na čas som si ho počúvol a nechal do svojej duše prenikať bezchybnú harmóniu výnimočného hudobného diela.
S nápadom zorganizovať benefičný koncert prišla agentúra Metanoia Arte a výťažok z koncertu venovala organizácii ADRA na pomoc postihnutým zemetrasením na Haiti. Koncert sa uskutočnil v kostole sv. Ludmily na Náměstí Míru, ktorý bol plný do posledného miestečka.
Pretože Jan Bárta je v tom čase na Haiti, bol som ako predseda Správnej rady ADRA ČR požiadaný o krátke poďakovanie a slovo na úvod (preto to „čestné“ miesto blízko orchestra). Aby som nehovoril len ja a aby zaznelo autentické svedectvo o aktuálnej situácii na Haiti, poprosil som Honzu Bártu, aby napísal o svojich dojmoch z miesta tragédie pár dojmov, ktoré som potom prečítal. Ponúkam vám jeho krátke slovo a pripájam aj pár fotografií z koncertu.
Port – au – Prince je už tma. Tma mnohem větší, než na jakou jsme zvyklí u nás doma. Elektrický proud tu vypínají každou chvíli. Místní lidé si ustlali v ulicích, na volných prostranstvích. Někteří z nich by se možná mohli vrátit domů, ale bojí se. Spí raději venku. Říkají: „Co kdyby to přišlo znovu?“ Je slyšet pláč i smích dětí, křik a dohadování žen o lepší místo na chodníku ke spaní. Na rohu vykřikuje cosi o posledním soudu kazatel, a když začne zpívat, přidávají se k němu stovky jeho pozorných posluchačů.
Za čtrnáct dnů má přijít období dešťů. Nic výjimečného, nebýt katastrofy, která z hlavního města dokázala udělat během krátké chvíle největší „demoliční“ místo na světě. Vhodné ochrany před očekávanými dlouhotrvajícími dešti se nedostává přibližně pro dva milióny obyvatel. Zemětřesení znásobilo chaos, který v zemi vládl už před tím. Chybí přibližně 200 000 stanů pro rodiny, které se nemají kam ukrýt před deštěm.
Každý den čeká na jídlo přibližně milión osm set lidí. Do tohoto počtu nejsou zahrnuty vzdálenější místa, především místa směrem na západ od hlavního města. Na velkém tržišti v Carrefuru se život sice pomalu vrací do normálu a je zde možné už ráno nakoupit ovoce, zeleninu, sušené ryby či drůbež, ale lidé nemají peníze.
Od středy minulého týdne se přímé práce v Port – au – Prince rovněž dva pracovníci ADRA Česká republika. Dorazili sem, aby připravili distribuci stanů a nepotravinové pomoci. Chystají se navštívit oblasti na západ od města stojící mimo hlavní pozornost dalších humanitárních organizací. I zde by se měli zaměřit na pomoc při budování dočasných obydlí a zajištění dodávek vody.
Stojím nad nemocnicí a dívám se dolů do zálivu. Kotví zde lodě, které sem přivážejí pomoc ze všech stran. V posledních týdnech byla tato zátoka i kopce kolem ní svědky nebývalé koncentrace lidského utrpení. Navzdory bolesti, navzdory lidskému utrpení však i tady nad zátokou zítra vyjde nový den. Východ slunce uvítají kohouti kokrháním, jako všude jinde na světě. V Port – au – Prince se určitě ke kokrhání kohoutů přidají zpěvem lidé v ulicích. – Hudba je pro ně terapií.
Za malou chvíli zazní i zde hudba. Bude znít možná trochu jinak než ranní zpívání obyvatel hlavního města Haiti. Určitě však zazní stejně opravdově a chci věřit, že její tóny osloví srdce všech, kteří vědí, že my lidé zatím prokletí bolesti a utrpení ze sebe setřást nedokážeme. Jsme však schopni bolest a utrpení těch druhých nést.
Jan Bárta
