Výstižne zhrnul biblickú konferenciu Tomáš Kábrt vo svojej správe, ktorú uvádzam a ktorá sa objaví aj na casd.cz.
Biblická konference v Praze: Nejsme americká církev
Iniciovat mezicírkevní dialog na základě Božího slova v Bibli, začlenit adventismus do kontextu moderního pokračování evropské křesťanské reformace, promlouvat k dnešnímu světu jeho, nikoli církevním jazykem, nadřadit věroučným doktrínám Kristovu lásku k člověku a dobré vztahy. Takové výzvy přinesla biblická a misijní konference na téma Církev adventistů sedmého dne v Evropě: Její identita a misie, na kterou se ve dnech 1. až 5.7. sjely do Prahy více než tři stovky kazatelů a učitelů této církve z Česka, Slovenska, Německa, Švýcarska a Rakouska.
Přednášeli jim teologové z Biblického badatelského institutu při Generální konferenci církve v USA, z Vysoké teologické školy v německé Friedensau a z ústředí Evro-Africké divize církve ve švýcarském Bernu.
Například doktor Kwabena Donkor z Biblického badatelského institutu církve definoval ekumenické snahy ve světě i v Evropě jako kvantitativní, zacílené jen na organizační koordinaci zúčastněných církví za cenu značných teologických kompromisů. Vyzval k tomu, aby církev adventistů paralelně iniciovala ekumenický dialog na kvalitativním základě, tedy na základě Božího slova. „Skutečná snaha o katolicitu – všeobecnost církve musí být zaměřena i kvalitativně. Zde by měl být Boží věrný zůstatek jako vždy v dějinách nástrojem pro volání po univerzalitě Krista, Božího slova a společenství Jeho lidu.“
Paolo Benini, vedoucí misie, osobní služby a sobotní školy při ústředí Evro-Africké divize církve v Bernu, hodnotil současné misijní úsilí adventistů v Evropě. To, co dnes lidi v Evropě oslovuje a způsobuje růst církve, je působení laických členů a jejich rodin, které jsou pro své okolí místy modlitby. Jen někteří lidé jsou osloveni kazatelem, ještě méně církevními programy, někteří přijdou sami do církve nebo mají zvláštní potřeby, některé osloví sobotní biblická škola, ale až 90 procent růstu církve v Evropě je z okruhu přátel a vztahů laických členů a jejich rodin. „Posláním církve je pomoci lidem stát se Ježíšovými učedníky, kteří v Božím duchu slouží svému okolí,“ uvedl Paolo Benini.
Doktor Daniel Heinz z Teologické vysoké školy ve Friedensau kriticky zhodnotil dosavadní působení adventismu v Evropě jako příliš spojené s americkou náboženskou kulturou, která je Evropě cizí. „Adventistické poselství vzniklé při tak zvaném druhém náboženském probuzení v USA přineslo do Evropy posílení a oživení její staré reformace. Nemělo přinést do Evropy americkou kulturu, ale naopak se poevropštit, promluvit k lidem různých evropských zemí v jejich jazyce a kultuře, aby zde splnilo svůj úkol. To se ovšem nestalo, což způsobilo zbytečné kulturní napětí, které naopak přijetí adventismu v Evropě brání,“ zdůraznil Daniel Heinz.
Adventismus označil jako přirozené pokračování evropské reformace a jako takový má podle něho v Evropě působit. „Potřebujeme být jako evropští adventisté s naším poselstvím kulturně relevantní, což znamená v mnohém jiní než adventisté v Americe. Nejsme americká církev. Adventismus má své kořeny v evropské reformaci a je jejím významným pokračováním. Potřebujeme najít svou evropskou adventistickou identitu a promlouvat k lidem v Evropě v rámci naší současné kultury a myšlení.“
Jako příklad takového přístupu z historie církve uvedl Daniel Heinz Richarda Ludwiga Konradyho, zakladatele Teologické vysoké školy ve Friedensau, který prosazoval při misii v Evropě právě odkaz evropské reformace. Začal v Hamburku, tehdy zřejmě nejbezbožnějším místě Německa, odkud se adventní misie rozšířila do celého Německa i do Česka.
Adventistický velvyslanec Mezinárodní společnosti pro náboženskou svobodu u OSN Ganoune Diop, který vyrostl v muslimském prostředí, připomněl trojandělské poselství ze 14. kapitoly knihy Zjevení, které začíná slovy „Bojte se Boha“. Pokud se adventismus hlásí k tomuto poselství pokory před Bohem, z principu nikdy nesmí projevovat pýchu, nadřazenost nebo aroganci. Jde o to pozvat lidi do Boží rodiny a jejích solidárních vztahů, které jsou skutečnou Boží odpovědí na jejich problémy.
Smyslem života každého člověka již podle prvních stránek Písma je být obrazem Božím, a smyslem misie církve je zvát k obnově tohoto obrazu v Kristu.
„To, co je na našem poselství nejúžasnější, je to, že všemohoucí Bůh se identifikuje s člověkem. To je zcela unikátní mezi všemi náboženstvími světa. Čím spíše se my máme identifikovat s každým člověkem, bez rozdílu jeho původu a postavení? Jsme povoláni být Božím požehnáním a milostí v tomto surovém světě,“ řekl Ganoune Diop a citoval z novozákonního 1. listu Petrova 3,8-9: „Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.“
Ke své zkušenosti z práce při OSN doktor Ganoune Diop připomněl verš z modlitby Páně v Evangeliu podle Matouše 6,13: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého“. Adventisté pomáhají milionům lidí na světě a jsou známí jako ti, kteří řeší problémy, například prostřednictvím adventistické humanitární organizace ADRA. „Měli bychom ale udělat ještě další krok – nejen problémy řešit, ale být také aktivními tvůrci míru a rozvoje na světě. A ukázat při tom na jedinou naději lidstva v Kristu, který je zdrojem skutečného pokoje, spravedlnosti a bratrství.“
Stefan Sigg, vedoucí oddělení mládeže v Evro-Africké divizi církve, vyzdvihl téma vztahů v církvi. Podle aktuální evropské statistiky Valuegenesis týkající se mládeže opouští církev minimálně každý druhý mladý člověk z adventistické rodiny. Hlavní příčina přitom podle těchto údajů není v učení církve, ale v mezilidských vztazích. Vztahy jsou nejdůležitější i v oblastech partnerství a rodičovství. Stejně církev stojí a padá s dobrými vztahy, jejichž zdrojem je ovšem milující Bůh.
„Jsme lidem pravdy, ale ,pravda´ je pro nás důležitější než lidé a vztahy. To je třeba rozhodně změnit. Ježíš zemřel za člověka, ne za pravdu nebo instituci. Zvláště důležité je to pro mladé lidi, a to samozřejmě nejen v církvi, ale i mimo ni,“ vyjádřil Stefan Sigg.
Statisticky zůstává podle něho většina dnešních mladých lidí aktivitami církve nedotčena, protože tradiční církevní programy pro mládež zasahují svým obsahem i formou jen zlomek mládeže. Je přitom výzvou, že lidé kolem dvaceti let v církvi uvádějí až osmkrát častěji než ostatní, že jsou pro ně důležitá biblická kázání, a také výrazně častěji vnímají společenství věřících jako důležitou pomoc ve svém životě. „Ukazuje se tedy i zde, že klíčový pro budoucnost církve je sborový život na lokální úrovni,“ řekl Stefan Sigg.
Docent László Szabó z Teologické vysoké školy ve Friedensau kritizoval sebestřednou zaměřenost církve. „Ztrácíme tím, že nehovoříme jazykem tohoto světa a této doby. Naopak klademe nevědomky na lidi nárok porozumět naší církevní kultuře a teprve potom našemu poselství. Nemáme žádné právo takto obtěžovat lidi při sdílení evangelia a je to kontraproduktivní. Produkujeme v Evropě mnoho literatury a mnoho projektů a mnoho komunikačních aktivit na internetu včetně rádia a televize sami pro sebe. Potřebujeme obrátit pozornost církve ven, od sebe k okolí, k lidem, kteří se s Kristem dosud nesetkali, potřebují jej úplně stejně jako my, ale ve svém jazyce a prostředí.“
Na závěr konference promluvil ke všem posluchačům i přednášejícím předseda Evro-Africké divize církve Bruno Vertallier: „Teologické doktríny jsou důležité, ale v centru naší pozornosti musí být Ježíš Kristus. Můžeme mít dokonalou teologii, ale nebude-li v našem středu a v centru všeho, co říkáme a děláme Kristus, jsme ztraceni. Lidé potřebují slyšet pravdy Božího slova a stejně potřebují vidět, jak milostivý Bůh působí v našem životě, společenství a vztazích. Takové společenství není naším dílem, ale dílem Ducha svatého. Otevřeme se Mu a nechme se Jím vést při sdílení Jeho nádherné zprávy o spáse lidí v Ježíši Kristu.“ V tomto smyslu se pak také se všemi společně modlil.
