Jednota cirkvi (Ján 17,9.21.22)

Téma: Studium Bible vydal:

Stredňajší text biblických úloh „Aby všetci jedno boli…“ (Ján 17,21)  je jeden z najznámejších textov Jánovho evanjelia. Priam sa núka ako heslo alebo najvýraznejšie biblické vyjadrenie túžby po jednote kresťanov všeobecne, jednoty v cirkvi alebo v spoločenstve veriacich. Povrchné čítanie textu zvádza k sústredeniu skôr na inštitucionálnu jednotu, než na duchovnú resp. hlbokú osobnú jednotu, o ktorej Ježiš v skutočnosti hovorí.  Za jej vzor nedáva nijaké ľudské zriadenie ani inštitúciu, ale vzťah, spoločenstvo medzi ním a Otcom. „Ja za nich prosím, nie za svet prosím…“ (v. 9) Hoci sa na prvý pohľad zdá, že Ježiš sa modlí len za učeníkov a na“ svete“ mu už nezáleží, v skutočnosti sa modlí aj za svet, pretože len o niekoľko veršov ďalej prednesie slová: „…aby svet uveril, že si ma poslal.“ (v. 21) Výrok, že jednota cirkvi je svedectvom pre svet – je len čiastočná pravda. Presnejšie a biblicky zakotvenejšie je vyjadrenie, že jednota Kristových nasledovníkov s Ježišom a Otcom je svedectvom pre svet. Inštitucionálna alebo organizačná jednota ustupuje jednote skrytej, vnútornej. Ján nemá na mysli konkrétnu inštitúciu cirkvi, ale spoločenstvo učeníkov a ďalších Kristových nasledovníkov. Výrok nepopiera dôležitosť inštitucionálnej jednoty, ale ukazuje, v čom je jej základ. Jednota cirkvi (vieroučná, organizačná) je kľúčová a je svedectvom pre naše okolie, ale existuje druh hlbšej duchovnej jednoty, ktorá územia cirkví presahuje. Nedá sa nariadiť zhora, odhlasovať ani vynútiť.

Ak sme v Kristovi, ako je Kristus v Otcovi, potom sa o jednotu nemusíme snažiť, je nám daná. Aj grécka gramatika vety poukazuje skôr na to, „aby stále boli jedno“, nie „aby sa stali jedno“. Potvrdzuje to aj ČEP: „nechť jsou jedno jako my“. Túto „jánovskú“ jednotu nemožno dosiahnuť vyjednávačskými a diplomatickými schopnosťami vedúcich cirkvi a zboru , nemožno ju ani „vybojovať“.  Jednota je dar, ktorý prichádza ako dôsledok prebývania v Kristovi, alebo ako to inými slovami pekne vyjadruje poznámka na stredu: Je to dar, ktorý dostávajú veriaci, ktorí zostávajú „v Kristovi“.

 

2 Komentáře

Žádné komentáře k článku “Jednota cirkvi (Ján 17,9.21.22)”

  1. Jirka Pospíšilík napsal:

    Mnoho křesťanů klade na první místo lásku mezi sebou a k ostatním lidem. Ano, to je důležité a podstatné a jde napříč církvemi a mimo církev. Když to zjednoduším, jde o onu církev neviditelnou a spasení není otázkou členství v nějaké církvi a ani tedy v Boží církvi vyvolené pro dobu konce. Lásku k bližním mají i pohané a my máme mít lásku i k Bohu. A tady se dotýkáme církve viditelné. Dobré je prostudovat si naše věroučné články 11 – Církev, 12 – Ostatek a jeho poslání a článek 13 – Jednota Kristova těla. Za co jsem vděčen Bohu, tak jsou to naše věroučné články – tedy naše vyznání, čemu věříme a potom za Ducha proroctví.
    Mnozí reformátoři se při zahájení své práce rozhodli, že při vytýkání hříchů církve a lidu budou postupovat s velkou obezřetností. Doufali, že příkladem čistého křesťanského života přivedou lid opět k učení Bible. Avšak vstoupil do nich Duch Boží, jako vstoupil do Eliáše… nemohli se zdržet, aby nehlásali jasné výroky Bible – učení, které nechtěli hlásat. Byli nuceni horlivě šířit pravdu a mluvit o nebezpečí, jež ohrožuje duše. (VSV 606 ang str).
    Dále již jen výtahy z našich věroučných bodů z knihy Adventisté sedmého dne věří:
    Církev viditelná. Viditelná církev je Boží církví, která byla vytvořena pro službu. Naplňuje Kristovo velké poslání nést evangelium světu (Mt 28,18-20) a připravuje lidi na jeho slavný příchod (1 Te 5,23; Ef 5,27).
    Biblická jednota a církev:
    Jakou jednotu (viz J 13,34.35, J 17,6, J 17,21) měl Kristus na mysli pro viditelnou církev dnešní doby?
    1.Jednota Ducha. Duch svatý je hybnou silou, která stojí v pozadí jednoty. Jím jsou věřící vedeni do církve. Duchem jsou všichni „pokřtěni v jedno tělo“ (1 K 12,13). Tito pokřtění členové mají žít v jednotě, kterou apoštol Pavel popisuje jako „jednotu Ducha“ (Ef 4,3).
    Apoštol jmenuje základní prvky, které tvoří jednotu Ducha: „Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“ (Ef 4,4-6)
    2. Rozsah jednoty. Věřící prožívají jednotu myšlení a názorů. Všimněme si následujícího napomenutí. „Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Ř 15,5.6) „Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.“ (1 K 1,10) „Žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2 K 13,11)
    3. Jednota v rozmanitosti. Biblická jednota neznamená jednotvárnost. Biblický obraz lidského těla ukazuje, že jednota církve existuje v rozmanitosti.
    4. Jednota víry. Rozmanitost darů však neznamená rozmanitost ve víře. V posledních dnech budou Boží církev tvořit lidé, pro které je základem věčné evangelium – jejich životy se vyznačují zachováváním Božích přikázání a věrností Ježíši (Zj 14,12). Společně světu hlásají Boží pozvání ke spasení.
    Základ jednoty. Duch svatý působí jako „Duch pravdy“ (J 15,26), aby naplnil Kristovo zaslíbení. Jeho úkolem je uvést věřící do veškeré pravdy (J 16,13). Z toho jasně vyplývá, že základem jednoty je pravda, jejímž středem je Ježíš Kristus.
    Posláním Ducha je uvést věřící do „pravdy, která je v Ježíši“. Takové studium pravdy má sjednocující účinek. Avšak samotné studium pro vytvoření jednoty nestačí. Pravou jednotu může přinést pouze víra, život a kázání pravdy, která je v Ježíši Kristu. Společenství, duchovní dary a láska jsou velmi důležité, ale jejich plnost přichází v tom, kdo řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ (J 14,6) Kristus se modlil: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17) Věřící musí přijmout světlo, které vyzařuje z Božího slova, aby mohli prožívat jednotu.
    Když tato pravda naplní naše srdce, zjemní, pozvedne a očistí náš život a odstraní všechny předsudky a neshody.
    Tolik jen několik myšlenek z našich věroučných bodů o církvi a jednotě. Píše se tu o jednotě ve viditelné církvi. V kontextu poslání ostatku, což je hlásání poselství tří andělů jehož středem je Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
    Pak jsem přesvědčen, dle studia naší věrouky, že nejde o jednotu v neviditelné církvi, ale o jednotu ve viditelné církvi (viz text ASDV), o jednotu v ostatku, o jednotu v Bohem povolané církvi pro závěrečnou etapu v boji proti nepříteli spasení, pro církev bojující a vítěznou.
    Také jsem tímto přesvědčen, že tu nejde jen o jednotu v lásce, ale o jednotu zahrnující i tomu čemu věříme, v postoji k desateru… a toho nelze dosáhnout napříč církvemi.
    Díky Bohu za naše vyznání víry, za to, že je ukotveno v Písmu. Jirka Pospíšilík

  2. Jirka Pospíšilík napsal:

    Danielo, to je dobrá otázka, kterou si kladou asi i adventisté. Vzhledem k historickému výpisu církví ve Zj – dopisy církvím je tam uvedena jako poslední církev – církev Laodicejská. Z Ducha prorockého věříme, že jsme to my. Tedy chudí, nuzní, namyšlení. Tady možná i odpověď, proč nemáš nejlepší dojem o adventistech. Ale i židé i když byli vyvoleným národem nebyly Boží výkladní skříní. Víme, že je potřeba reformace a oživení v naší církvi. Problémy jsou, že nevěříme a nestudujeme Ducha prorockého, který byl dán naší církvi a neděláme to, k čemu jsme povoláni. Ale také víme, že v naší církvi proběhne velké tříbení (které už začalo) a dojde k očištění naší církve.
    Tak jako v roce 1844, tak i v době konce způsobí hlásání poselství tří andělů velké probuzení a vznikne obrovské hnutí (větší než o letnicích). Touto součástí budou nejen křesťané a věrní z jiných církví, ale i mesiánští židé, ale i židé, kteří vykonají velké dílo zejména mezi židy, ale i křesťany, díky znalosti Písma. Pokud bych si vybíral církev, tak by mesiánští židé byli jedním z favoritů. Jirka Pospíšilík

  3. Klečková Daniela napsal:

    Vážení,můžu se přidat?Jsem v lázních v Čeladné,kde jsem s radostí uvítala jednu sestru z vojkovického sboru.S ní si každý pátek u mně na pokoji/byla jsem sama na 3lůžkovém/ zahajuji sobotu,v sobotu si čteme,v sobotu večer ukončíme,modlíme se spolu,když cokoli prožíváme.Včera mi přibyla na pokoj jedna paní a hned jsme si padly do oka.Nevadí ji,když hraju na flétnu,čtu Bibli,hned jsem jí řekla,kdo jsem co jsem a dnes přišla naše sestra na zahájení soboty.Paní nás celou dobu poslouchala,celé to proplakala,zemřela jí před 3 lety maminka a sama je těžce nemocná.Poslouchá naše písně a moc se jí to líbilo.
    Nechci se vůbec chlubit,chvála za plno podobných takových zkušeností,které tu stále prožívám,patří hlavně Bohu.
    Prosím vás,víte,kdo bude „ten vyvolený“?To ví jen Bůh sám,navazuji na br.Láďu a souhlasím s ním- nesme lidem do světa nemocného,zoufalého,uspěchaného lásku,pochopení,pomoc,vyslechnutí a modlitby za druhé.To lidem dá víc,než kdybychom znali zpaměti 2300 večerů a jiter,Daniele a já nevím co ještě.Neříkám,že to není důležité studovat,je,ale bacha,ať nepřehodíme výhybku……..

  4. Karel napsal:

    Jirko,
    nevzpomínám si, že by se v Diáři objevovaly občas pojmy „skrytá jednota či církev“, ale je to možné, že se už tyto pojmy vyskytly. Domnívám se, že jednota Ježíšových učedníků a následovníků možná je i napříč církvemi. Kdybychom tomu nevěřili, pasovali bychom se do role těch, kteří jsou jediní a správní učedníci a následovníci Krista, tedy do role nějakých sektářů. Tuto nálepku žel naše církev dlouho měla a těžko se daří ji sundat. Jednota má, kvůli naší osobitosti a i hříšnosti, své hranice a to i mezi adventisty, nevnímáme vše stejně(stačí si přečíst naše diskuse) a myslím, že to je dobře.Hrozím se toho, když mají lidé na vše stejný názor.O jaké jednotě je řeč v evangeliu Jana 17.?
    Domnívám se, že je řeč o jednotě v Kristu a Bohu, že Bůj je láska(J 17:23) a to vše v lásce(J 17:26). Co z toho, že někdo „zachovává“, když nemá tu lásku? Za léta v CASD jsem poznal hodně lidí, kteří „zachovávali“ či „nedělali“, ale méně těch, kteří projevovali lásku. Snad to bylo jen tím, že jí nedokázali projevit… naopak jsem poznal lásku u lidí, kteří možná neznali tak bibli, ale měli ji v srdci.
    Proto se mi Tvůj důraz na „zachovávání“, byť je určitě myšlen dobře, nelíbí.Osobně vyhlížím „ostatky“, kteří opravdově milují Ježíše a lidi a přitom dokáží v lásce představit i Boží lásku a Boží charakter v životě Krista i svém, včetně nezapření principů Božích zákonů. Žel, zatím vidím občas buď lidi, kteří na sebe ukazují, že „zachovávají“ a „nedělají“,i když se jich na to nikdo neptá,ale nemají lásku nebo druhé, kteří jsou mnohdy pohodoví a laskaví i nekonfliktní, ale trošku nezodpovědní a vlažní, včetně přístupu k Božím věcem. Lidí, kteří dokáží spojit obojí, je asi velmi málo a musím si položit otázku, jak jsem na tom já sám.
    PS:kritéria Boží církve jsou taky zapsána v Mat 25.k….byl jsem hladový, ve vězení, nahý….na to někdy jako asd zapomínáme a zdůrazňujeme něco jiného.

  5. Daniela napsal:

    No nevím, nevím, Jirko. Od roku 1844 uběhla už přece jen dlouhá doba, zdalipak se ten ostatek nepřesunul už zase někam jinam? Co třeba mesiánští židé, nejsou na tom s tou věrností líp než adventisté?
    Moc jsem zatím z adventisů neměla dojem, že by to byl výkvět věrnosti Hospodinu.

  6. Jirka Pospíšilík napsal:

    Ano, takto tomu my adventisté věříme. V kontextu Písma a Ducha proroctví. Ten statut jsme si nepřivlastnili, ale má historické kořeny. Velmi dobře je to popsáno v našem 12 věroučném bodu. Možná, že to zní povýšeně a absurdně, ale Bůh povolával ostatky od počátku. Vždy jakmile se zhoršila situace, že Boží lid nemohl svobodně uctívat Boha, povolal Bůh ostatek, aby ukázal na pravou víru, pravé uctívání a aby byl tak požehnáním pro druhé ve vztahu k Bohu. Povolal tak Noeho, Abrahama, Izraelský národ, prvoapoštolskou církev, a pak nastalo období reformace a z něj vznikla po roce 1844 CASD. Nejlépe je popsán ostatek v Zj 12:17 17 Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. Kde popisuje poslední ostatek v Bohem vyvolené linii věrných věřících – jeho oddaných svědků v posledních dnech před Kristovým druhým příchodem. Posláním ostatku je hlásání poselství tří andělů(Zj 14, 6-12 a také Zj 18, 4-5).
    Každý člověk si svobodně vybírá členství v jedné církvi z mnoha. Tak může ve světle Písma hodnotit svou vlastní církev a církve ostatní. Člověk, který poznal Boha, předpokládám, že bude chtít být členem církve, která zachovává přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova (Zj 12,17).
    Tak tomu tedy i já v kontextu Písma a Ducha proroctví věřím, že je to CASD. Já jsem vstoupil do církve, až jsem poznal Písmo. Rád poznám jinou církev, která splňuje podmínky Boží církve. Volba církve není volba klubu pro ukrácení času a pro zábavu. Je to volba života a smrti, volba sloužit Bohu a být požehnáním v záchraně života pro druhé. Jirka Pospíšilík

  7. Láďa napsal:

    Tak přátelé, dnes jsem se velmi potěšil a myslím že je to příklad, nebo spíš epizodka, která potvrzuje jednotu v zachráně lidí. Chodíme nyní ještě občas do místního hospicu s nemocnými RS. Náhodou jsme se při návštěvě nemocného bratra setkali s mladou vozíčkařkou, kterou zajímalo povídání o Bohu. Bydlí v Novém Boru a když odjížděla domů slíbil jsem jí, že se pokusím sjednat návštěvy někoho z blízkých sborů. Dnes jsme se po dlouhé době znova setkali a po mém dotazu zda funguje ta zprostředkovaná služba, jsem děkoval Bohu i bratřím. Neměl jsem žádné informace a obával jsem se že to nefunguje. Funguje. Jezdí za ní bratr Bísek a další členové z blízkých sborů. Kdo se někdy stýkal s postiženými lidmi ví jak je osobní kontakt s někým “ z venku“ důležitý. To je myslím pravý důkaz jednoty v duchu a pravdě. Ne v jakém společenství se nacházíme, ale kde pracujeme. To sociální zařízení třeba patří katolické charitě.

  8. Daniela napsal:

    No a ta církev Boží, církev ostatků, to má být jako CASD, jestli Tě dobře chápu, Jirko?

  9. Jirka Pospíšilík napsal:

    Občas v Diáři se u diskutujících a i nyní v tomto příspěvku objeví pojmy skrytá církev, skrytá jednota… Domnívám se, že označení skrytá jednota, jako jednota všech Kristových učedníků a následovníků napříč existujícími církvemi není možná. I když na tuto strunu mnohdy brnká ekumena, katolická církev, ale i ostatní církve a také občas i členové naší církve. Problém je dle mého názoru v tom, co je to jednota. Věřit v Krista je jednota, ale my máme být jednotní i v dalších aspektech, jako je den odpočinku a den setkání s Kristem a tak od nejdůležitějších znaků následovníka Krista až po ty méně důležité. To znamená, že pokud máme být jednotní, tak mnohé Duch svatý bude vyvádět, ty své následovníky, kteří slyší Jeho hlas a chtějí dodržovat Boží zákony a nařízení. Takže ona skrytá jednota se musí projevit v otevřené jednotě bratří a sester v celosvětové církvi. Která se nedá vynutit, ale dá se dosáhnout milujícím vztahem ke Kristu a působením Ducha svatého a podřízením se Kristu.
    Možná, že je také potřeba rozlišovat jednota v církvi a spasení (mimo církev).
    Jednota je dar, tak jako víra je dar? Možná, že jednota je spíše důsledek působení Ducha svatého. Ale, abychom věřili, musíme si víru zachovávat a pečovat o ni, protože máme svodu rozhodování a na naši víru působí nepřítel spasení. Tak i o jednotu musíme bojovat. Jak? Domnívám se, že pokud máme uctívat Boha v Duchu a v pravdě, tak že i jednotní máme být v Duchu a v pravdě (na co poukazuješ ve svém příspěvku ). A to se může stát asi zákonitě jen v Boží církvi, jejíž hlavou je Kristus. Tak jako židovský národ nebyl skrytý, tak ani prvotní církev nebyla skrytá, tak nikdy nebyla (ani v době reformace) a ani v době konce nebude Kristova církev nikdy skryta. Sice tu působila a bude působit vedle falešných nebo odpadlých Kristových církví, ale kdo bude toužit uctívat Boha v Duchu a v pravdě, ten se nenechá podvést a působením Ducha svatého vstoupí do církve Boží – do církve ostatku. Do církve transparentní a nic neskrývající.
    Sobotní školu mám rád pro různé pohledy na dané téma, které mne obohacují a nad kterými přemýšlím a vzájemně se sdílíme. Jsou i různé postřehy, které mne vedou hlouběji se zamyslet nad daným tématem, což je i Tvůj příspěvek v Diáři. Jirka Pospíšilík

Zanechej komentář